Dnes z filozoficko-psychologického sudu.

V souvislosti s empirismem, o němž jsem se poprvé zmiňovala tady, vyvstává otázka, jakým principem poznáváme, jakým způsobem přijímáme zkušenosti, jak vlastně myslíme.

Velmi jednoduše lze říci, že tento princip je tvořen určitou soustavou poznání, jejíž fáze na sebe postupně navazují, tedy že nelze některou z nich vypustit, každá z nich má přesně vymezený prostor.

Na začátku všeho je tzv. počitek. Každý takový počitek vypovídá o jednom dojmu, o jedné vlastnosti, kterou obsahuje pozorovaný předmět, jenž nám přišel pod nos. Pod nos, pod oko, pod ucho, zkrátka pod smysl či pod kombinaci více smyslů. Vidíme, že jablko je červené. Chutnáme, že jablko je sladké.

Z několika počitků se vytvoří jeden vjem. Vjem je závěrečné resumé, které si skládáme z jednotlivých částí pozorovaného předmětu, asi jako když skládáme puzzle a na konci (pokud některý z dílků neztratíme) se vyloupne obrázek. Vjem je shrnutí, o co že to vlastně jde. Jablko roste na stromě, na jabloni, je červené, kulaté, sladké, uvnitř trůní červ apod.

Když už jsme se s předmětem takto důvěrně seznámili, můžeme si jeho obraz vyvolat i tehdy, jestliže na naše smysly nepůsobí přímo. Při minulém vnímání se v našem vědomí uchytily jeho určité stopy, které nyní můžeme oživit. Tomuto procesu se říká představa a základem představy je nám dobře známý vjem. Rozdíl mezi vjemem a představou je teď ještě celkem nasnadě, představa bude zřejmě mnohem méně přesná, může postrádat různě podstatné detaily.

S představami pak operujeme v našem vědomí, pomocí představ, jejich vyvoláváním a spojováním jsme schopni myšlení.

Když přicházíme k předmětu podruhé, přicházíme s představou.

Co by se ale stalo, kybychom ještě předtím, než příjdeme do styku s oním předmětem, byli poučeni, jak takový předmět vypadá, co dělá, co umí a co neumí? Vytvořili bychom si představu, která by pak více či méně korespondovala s poznáním. V takovém případě představa předchází jak počitkům, tak vjemu, a jak počitky, tak vjemy mohou být představou ovlivněny. Vjem se pak stává jakousi ucelenou představou, je výslednou fází poznání. Ano, teď by mohla být představa mnohem nepřesnější, taktéž může postrádat mnohé detaily, přesto, ačkoli zprostředkovaně, bychom ji měli dříve, než bychom přistoupili k seznámení.

Tomuto zprostředkovanému poznání samozřejmě nemůžeme přikládat zásadní význam, je to pravda odjinud, ovlivnění tu ale do určité míry nastává. Ať už v pozitivním slova smyslu nebo negativním, posuzujeme objekty podle představ.

Co si dnes můžeme sami vyzkoušet? Převážnou většinu informací, které nás zahlcují, polykáme jaksi automaticky, věříme a bereme je za své. Jinak by to už šlo asi jen ztěží. Pak ale naprosto dominantní postavení získává představa a počitky i vjemy vytěsňuje na okraj poznání.