Chvěje se ti hlas a ty se ze všech sil snažíš připodobnit jedné z těch nehybných postav na obrazu, do něhož by si tě přáli zasadit. Přesto — zůstáváš čistá.

“Ty na to máš!” Věřím ti, neumíš lhát. Já na to mám. Jako ty, jako my obě.

Zvoní a pak dlouho cinká.