Stáli jsme tam a z oblohy se snášely vlhké kapky. Tříštily se o průhledné sklo našich hlav, jejich zbylé střípky rozřezávaly čtverce na posledním chodníku. Stébla trav ležela v zemi. Zelené kopce všude kolem se vlnily proti rozbředlému nebi, obzor ho s nimi svázal nitkou obalenou promočenou mlhou. Nebe bylo němé, jen němému se ozývalo. Na struně elektrických drátů zůstala viset otázka.