Recenze

V devadesátých letech se její dvě kreslené myši proháněly na stránkách Čtyřlístku. Anča a Pepík, ryzí hlodavci s mimořádně vyvinutým čuchem na ohavné nekalosti, tehdy urputně zachraňovali svět. Před třemi roky ve Francii vydala Lucie Lomová svůj další komiks, tentokrát pro dospělé, čímž rozpoutala vlnu nebývalého nadšení, na níž francouzští recenzenti hlasitě slinili svá nejvzletnější pera. Mezitím “Anna proskočila” i u nás, v zemi, kde si prožívá svůj mnohovrstevnatý příběh, kdejakým vavřínovým věncem. Čtenáře beze studu chňapla a strhla s sebou. Proč vlastně?

Společně s hlavní hrdinkou Annou docházíme hned v úvodu k závěru, že se její život nachází v neveselém stádiu postupujícího stereotypu. Je jí sedmadvacet, užírá se banalitou, vlastní jeden povinný exemplář matky, který se dosud nevzdal naděje, že své dítko vychová, a mírně si truchlí v napůl odumřelém vztahu s průměrným mužem.

Jedné noci po neutěšeném sexuálním styku Anna vyrazí na procházku. Na mostě medituje, zdali má skočit dolů či nikoli. Dojde přitom k prvnímu bizarnímu setkání. Potká divotvornou babku. Babička, která je pohříchu víc civilní než pohádková, odvede rozjitřenou Annu pod most k partě bujarých bezdomovců. Záhy vyjde najevo, že divotvorná důchodkyně je filmová diva, bývalá, prvorepubliková, a samozvaná kartářka. Vyvěstí Anně vzrušující budoucnost, v níž prý klíčovou roli sehraje záhadný muž A. A nad příběhem, který se zprvu tvářil bezelstně jako krotká komorní balada, se stahují dramatická oblaka.

Druhého dne se Anna, omámená nočním zážitkem a létacím snem s obřím sněhulákem, vydá do bazénu, kde mezi jednotlivými tempy útrpně poslouchá matčiny šplouchající rady do života. V tu chvíli se ovšem začíná rozvíjet další linie vyprávění, která se za moment zlomí v dámských sprchách a odstartuje sled kuriózních událostí. Neznámý mladík se vrací na svůj hotelový pokoj. Studuje vzkaz od své společnice, v němž stojí, že si šla zaplavat dolů do bazénu. A zatímco kouří na balkoně, připlete se mu pod nohy čerstvá mrtvola. Absurdním způsobem se tak zamotá do přestřelky mezi ruskými mafiány, kteří si o patro výš vyřizují účty. Jedno je mu jasné: jdou po něm! Musí hned zmizet! Vtrhne proto v přízemí do dámských šaten, popadne oblékající se Annu, která vypadá shodou všech později objasněných okolností docela stejně jako jeho společnice, a pádí k nádraží. Anna, do níž se předešlou noc hluboko zařízlo babiččino proroctví, ani příliš neprotestuje, a tak se, s vlakem, jenž se pozvolna odlepuje od nástupiště, roztáčí pouťový kolotoč podivuhodného dobrodružství, který se až do konce knížky nezastaví. I když třeba bude občas skřípat.

Příběh zázračně obrozené Anny a Alana, vyplašeného kovboje, který v časech volna objímá stromy, připomíná hororovou road movie s groteskním rozuzlením. Kroutí se přitom ze tří úrovní. Striktní linka zachycuje strohou přítomnost, rozmazaná tužka sedmdesátá léta v Československu, kde se vysvětluje osud dvojčat Aničky a Mařenky, a Aniny psychoanalytické sny, které jsou natolik přímočaré, že by jim rozuměla i Freudova uklízečka. Přesto je nutné podotknout, že snové výjevy jsou bez pochyby nejzdařilejší.

Svým pojetím však komiks nikterak nevybočuje. Na útěku před ruskou mafií se oba uprchlíci střetávají se spoustou zkratky a karikatury, ať už v náhodných postavách, nebo v překotném ději. Tragikomickou plejádu, kdy se děj potácí v agónii, pak završuje Václav Havel v přiléhavé roli Spasitele, který si v lesích poblíž Trutnova nacvičuje další projev. Chaotický shluk zprofanovaných motivů nicméně zachraňuje poněkud nešikovně, a proto neúspěšně. Ne že by to snad byla jeho chyba. On jednoduše nemá mandát.

Na první pohled se objevil zvlášť v českém prostředí výjimečný komiks. Za vší tou glorifikací se ale skví téma křišťálově průzračné, tradiční touha po úniku ze stereotypu, zpracované sice nevšední formou, ale s průměrnou fantazií. Přestože chce Anna skočit, celou dobu se drží dost při zemi a klouže po povrchu. Snad teprve závěrečná pointa skýtá jistou dávku sebeironie, po níž jalový příběh po celou dobu prahne.

Podle autorky je to vyprávění o náhodách. A náhodou to vůbec není špatné. K tomu, aby to bylo dobré, ale jeho vnitřní kolotoč skřípe až příliš.