aby jezdil pryč co nejčastěji.

Drahý přítel se nadále plaví kdesi na Lužnici. Soudě podle stručných a teskných zpráv, které soustavně přijímá rozmrzelý telefon, se navzdory všeobecnému očekávání a (přáním některých) dosud neutopil. A světě div se, konečně jsem se dočkala satisfakce. Můj geniální smysl pro humor vskutku může někomu chybět. Holt dobrodruh.

Odloučení snáším nesrovnatelně lépe, neb mám dost radostí se svou vlastní depresí. Zásady a zákonitosti párečkové kultury jsem si vlastně nikdy nevzala k srdci. Je mi to jaksi cizí. Asi jako matika nebo Coca-Cola. Jiný svět, jiná pravidla. Stupidní, povětšinou, často přeslazené.

Rodič se ptá několikrát za den, jak náš chrabrý vodák snáší všudypřítomné vlhko. Původně jsem pojala podezření, že si ho po otcovsku zamiloval, ale později jsem si povšimla zklamání v rodičových očích, kdykoli jsem lhostejně odvětila, že Svíťa patrně stále sveřepě svírá pádlo.

Zdá se tedy, že vztah rodiče k dotyčnému adolescentovi bude poněkud ambivalentní.