V Klementinu konečně dostihli teplotní rekord a jednoznačně tím prokázali, že je opravdu nadprůměrno. Takovou kýženou jistotu člověk dnes aby v kupce sena pohledal. Fundovanou odpověď na to, zda incident dokazuje i fakt, respektive – v daném kontextu vhodněji – teorii bláznivých vědců, že planetě začíná být horko a co nevidět se nám roztaví, přenechme lačným politickým exhibicionistům, extremistům, Eskymákům a soudným lidem. Já můžu potvrdit jen bolestnou skutečnost, že soused začal zoufalstvím bít hlavou do zdi.

Nakrémovaná těla rudokožců, vůně mlék a rozteklých mazadel, křičící letící kapky, modrá, žlutá, zelená a kamínky pod dekou. Brouzdaliště hlav. Přišla jsem v práci jako slepý k houslím ke dvěma dnům volna a po velmi dlouhé době se tak podívala na bazén. To místo vyvolává ve mně smíšené pocity. Při pohledu na ostatní polonahé návštěvníky napadá mě obvykle chorobné nutkání zredukovat svou vlastní váhu. Zároveň je ale ten pohled čímsi fascinující. Tady by se zřejmě slušelo zaplést se s krásou lidského těla a s oslavou lidství. Jeden milý pán zapředl se mnou na toto téma vzrušený rozhovor. Pak ho vzrušená manželka odtáhla.

Nerozumím příliš lidem, jejichž nejvyšší letní metou je co nejtmavší odstín, pro který se dobrovolně smaží a pekou. Mezi rozloženými ručníky a mírně jetými zády jsem zahlédla hotové ztělesnění rakoviny a nebylo mi z toho dobře po těle. Češka středního věku, jež barvou své pleti hravě předčila všechny rudé tváře Ameriky, vsedě a na přímém slunci moudrým (možná byl zamžený) pohledem prohlížela cvrkot kolem sebe, vjemy zapíjela kávou a v ruce třímala cigaretu. Ač se to nedělá, zcela konsternovaně jsem na ni zůstala zírat. Jak se posléze vyjádřil rodič, stará ženská už by mohla zažít rozumu.

Dnes jsem si navíc uvědomila, co se mi mimo jiné na přeplněných koupalištích líbí. Je to nevídaná ochota, ve kterou jinde často marně doufáte, kterou mnohdy čekáte a těžko hledáte. Hned vysvětlím. Patří k folkloru oněch zařízení, že lidé tu budou veselí, vyladění a hraví, jako to propagují rozjásané reklamní fotografie. V devíti případech z deseti proto můžete jednomu a tomutéž člověku desetkrát potlouci hlavu balónem a on vám pokaždé s úsměvem vaši hračku navrátí. Za tichého předpokladu, že si neházíte medicinbalem, pochopitelně. Ten, kdo zapomíná, kde právě je a co se zde od něj očekává, bývá pak obyčejně vystaven ledovým pohledům všech přihlížejících. A to prý má ta voda 27 stupňů.