“Nečekala jsem, že přijde tolik mladých…asi je to pro ně atraktivní…jinak si to neumím vysvětlit,” vysvětlila rozpálená starší paní ob sedačku svému kolegovi.

Zdá se mi, že kolem je poslední dobou různorodého gayství víc než obyčejně. Rozpolceným politikům myslím dlouho nebylo tak teplo, svržen byl prototyp zásadového heterosexuála (kulervoucí masáž doufejme překonal bez újmy na těle), v Česku poprvé vyšla lesbická Bible a dokonce i muž teď prochází homosexuálním obdobím. Abych ho podpořila a dodala mu, zavedla jsem ho na masakrózní přednášku o příčinách a výzkumu homosexuality, kterou si pořádal ČRo Leonardo. A muž z toho byl tak rozčilený, že si před sebe musel sklopit sklápěcí stolek, aby to trochu zakryl.

Pod dohledem orlosupa, který přísným ostřížím (orlosup, jo!) zrakem shlížel ze sponzorského transparentu časopisu Vesmír, jsme vstřebávali instantní debatu proteplého sexuologa z první lékařské, magistry bojovnice za práva lidu (myšleno menšinového), kterou do Rady vlády vyslala asertivní homolobby, a doktora Ovečkina z Katolické teologické fakulty. Ne že by to nebylo zajímavé, ale zaklínali se tam na můj vkus až moc matkou přírodou a zbloudilými mystickými výzkumy.

Překvapivě to byl nakonec Ovečkin, kdo mě nejmíň znepokojil, protože zbylí dva se shodli na tom, že proti adopci dětí homosexuály můžou horlit jen emocionální, ideologičtí nebo náboženští argumentátoři. Tohle považuju za zvrácenost slabozrakých demagogů, kteří by nejradši jen zastřihávali trávník v předzahrádce a neviděli hovna na ulici. Buď jsou oba dementní, nebo nikdy nepáchli do libovolného českého vzdělávacího a výchovného ústavu. (Pěstounství by samozřejmě bylo něco jiného).

Zábavnější byla každopádně část věnovaná příspěvkům a dotazům z publika. “Přihlaste se, kdo je homosexuální!” rozproudil a rozsekl poklidný heterogenní dav chlapec, který se jako první zmocnil mikrofonu a který chtěl mít jasno, kam může sáhnout. Poněvadž hrdě i váhavě zvednuté ruce nebyly zvukově využitelné pro rozhlasový pořad a nikdo nekřičel WoW a nepočítal nahlas, přešlo se k dalším otázkám. Padaly třeba citáty vytržené z dodatků ke křesťanským a judaistickým knihám a snášely se povětšinou na chudáka Ovečkina.

Pak ovšem povstal největší přítomný myslitel. “Co je normální? Normální je muž a žena!” svlékl publikum do trenek vousatý křesťan, který přicestoval až z Krkonoš, aby se vzpříčil proti pražským teploušům a teplicím. Měl řadu otázek na diskutující hosty, všechny otázky si ale pro jistotu zodpověděl sám hned poté, co je položil s tím, že si na ně hned odpoví, čímž bystrému moderátorovi vážně narušil model besedy. Vzápětí byl zbaven mikrofonu, ale do konce představení probublávalo z jeho místa zčerstva homofobní brumlání.

“Divím se, kolik přišlo těch starších,” poznamenala na odchodu slečna své neukojené kolegyni, která se při diskuzi doktora Ovečkina ptala, jaká je to spravedlnost, když věřící poslanci, kteří hlasují proti homosexuálům v souladu se svým přesvědčením, porušují její právo lesbické ateistky.