Sníh. Po dlouhé řadě zchudlých let a před blížícím se obdobím drahého másla se Martin vzmohl a zmohl se na bílého koně. Reportér hlavního zpravodajství proto musel, zřetelně nažhaven, vypustit k divákovi tu bombastickou zprávu o prvním poprašku na českých silnicích, potažmo o moudrosti lidových pranostik ze sedla nervózního bělouše.

Bílá panoramata. Vyvolávají ve mně euforické pocity a způsobují, že se vznáším, jsem na všechny milá, chci se s Martinem kamarádit a stále se usmívám. To má na některé neblahý vliv a chodí se mě opatrně ptát, co se mi stalo s obličejem.

Beánie. Když člověk nenápadně pozoruje tu chamraď batolící se kolem něj, zatímco na pódiu uvádějí do stavu studentského už třetí generaci prváků, připadá si, i když svým mladistvým vzhledem mezi chamraď zdárně zapadá (nedávno mu hádali čtrnáct let), trošku přerostlý a nepříjemně dospělý. Ve skálopevné středoškolské lavici už se tísní, z posledních sil mu brání v rozletu.

Poznání. Přehodnotila jsem stanovisko. Komentátor MF Dnes Martin Komárek dokáže kromě toho, že se v novinách projevuje jako arogantní provokatér, působit jako inteligentní novinář na příjemné úrovni (hezky se zamýšlel nad Evropou). Pořád mu nějak nemůžu zapomenout jeho urážlivý, lživý a úplně nesmyslný článek, který sesmolil k zářijovému výročí Masarykova úmrtí (Masaryk: okrajový a provinční chlap), ale budiž, dám humoristovi druhou šanci.

Upřímnost. “Nezkoušej na mě tyhle svoje chytrý řeči, protože vím, že máš pravdu a to navíc nevyvratitelnou a protože ti to nemůžu vyvrátit, nemůžu se s tebou hádat a to mě štve,” reagoval Svíťa na moje vysvětlení, proč čtu knížku o okcidentalismu.

A další veselosti. Třídní se zahleděla do dálky a vyvěštila, že se nedostanu na vysokou, protože píši špatně značku pro sumu, neuvědomuji si vážnost situace a hloupě se směji.