K Valentýnovi jsem si nadělila zaplacené poplatky za přijímačky, balík papírových kapesníků a novou sadu zvýrazňovačů, jelikož poslední bohatýrské zbytky padly o víkendu na poli zavilých literárních struktur, Dobrovského Ausführliches Lehrgebäude der Böhmischen Sprache počínaje, Lovcovými zápisky, které dojaly cara Alexandra natolik, že propustil nevolníky, konče. Ještě mi byl přislíben župan, abych si věčně nepůjčovala cizí.

Na filozofické filologie a konkrétně český jazyk a literatura. Ráda lidem pomáhám s pravopisem a rozpačitými formulacemi. Jediná potíž tkví v tom, že chtějí, abych jim našla chyby, a pak jsou mnozí dotčení, když je skutečně najdu.

Politologie tamtéž. Chci si jednou popovídat s Moravcem.

Na FSV žurnalistika. Už pár let vysněná, ještě pořád nejspíš trochu zidealizovaná, ale třeba potkám Moravce. Ne, nejsem posedlá moderátorem, jen je to podle mého názoru nadmíru zajímavý exemplář svého druhu.

Na právnické právo. Udělám aspoň drobnou radost rodiči, který příliš nevěří mým psavým psacím snahám. A podle toho, co jsem naposlouchala, když právník lamentoval, mám dojem, že by mě to bavilo.

Kulturologii zatím neotvírají.

Jak moc je odvážné hlásit se jen do Prahy? A jak moc je to sobecké…? Rodič je statečnější než já. Dostaneš se, kam se dostat máš. A to bude to pravý, uvidíš.

Před tím obchodem kdosi prodával koření života. Byl milý a říkal mi slečno, ale já jsem včera kousla do tak pálivého sousta, až jsem si pochroumala chuťové buňky. Odloučeny od konformního světa teď naříkají.

Spílají mi, že říkám psovi kotě. To bych zrovna mohla přestat říkat kočce brouku nebo šeltii příšero. Měli by snad oblíbení lidé přestat býti prcky a pitomci koňmi? Hříbě mi kdysi při společné hře sežralo čapku. Netřeba dodávat, že nemám nic proti koním. Před odjezdem do nových světů dejte se pojistit. Asi jsem se jako vždycky balila na poslední chvíli.