rozepsáno 3. listopadu

Špička tužky se opakovaně zabodává do zvrásněného kusu rozměklé hmoty, který pulzuje na papíře přede mnou. Převaluje se ze strany na stranu a kdykoli narazí na některou z linek, vyrazí ze sebe chrčivé zaúpění. Hlasuje pro čtení mezi řádky.

Kdesi vepředu pokračuje neohrožená vyučující v systematickém útoku na medailové pozice v soutěži o nejzbytečnější přednášku semestru. Dnešek pojala dramaticky a vyzbrojila se rekvizitami. Hřímá a nad hlavou máchá zamlklými pravidly českého pravopisu, čímž poměrně úspěšně demonstruje, v jaké výborné kondici je. Avšak nepředbíhejme. Cesta k vítězství je poseta vybroušenou konkurencí.

Mou pozornost opět ovládla ona fascinující forma života na mém stolku. Nazvala bych ji emocionálním výškrabem včerejšího večera. Obávám se, že v jejím žaludku, má-li ho, právě kvasí nezanedbatelná část mého mozku.

Do literatury jsem si, po předchozí zkušenosti, přinesla materiály ze střední a při výkladu je obohatila několika tematickými kresbami. Skutečnost, že na vysoké škole připomíná obsah učiva spíš stručnou osnovu nároků na gymnáziu, mě spolehlivě rozlítostní, kdykoli nostalgicky vzpomínám na ve všech směrech dokonalé hodiny literatury na gymplu. Vzpomínky zůstanou…

Vsuvka: Mimochodem, sousloví ve všech směrech dokonalé je neklamným příznakem nezastavitelně bujícího odstupu od těch čtyř báječných roků. Vidíte, další. Báječných. Konec vsuvky.

Naštěstí na druhé straně pole stojí plamenný Moravec, fakultní Feministky, Fotožurnalistika s Úvodem do sociologie a nenahraditelný profesor Slanec, což je družstvo takřka nepřemožitelné. Zvlášť pokud ho doplní vzmáhající se Psychologie, která se mi před vyboulenýma očima proměnila z bezpohlavního outsidera v perspektivního náhradníka. To dělají ty bezplatné hodiny psychoanalýzy, které navštěvuje.