Fuj-je-tónovala jsem včera dlouze do noci, neb se nade mnou klátil termín odevzdání. Novinářský potěr obdržel několik možných zadání, mezi jinými i taková vzrušující témata jako “den otců”, “box”, “židle” nebo “média”. Vybrala jsem si “sny” a pak je přebila posledním, únikovým tématem, jímž může být teoreticky cokoli, co u vedení projde.

Hodina plavání

“Je to tam, vole,” vykvikl chlapec na břehu směrem ke zpustošené hladině. Rozkročil se a ruku přitom na znamení vítězství nemilosrdně sevřel v pěst, takže ve svých titěrných plavkách připomínal mutujícího Poseidóna. Okraje bazénu se chytil jeho mladší žák, kostlivý ušatec, který se před momentem zanořil do hlubin chlóru v roztodivném tělotoči, jehož nácvikem se oba zabývali tak dlouho, až všichni ostatní plavci poněkud zvlhli.

Chodím sem už pár let, ačkoli mi nějakou dobu trvalo, než jsem si jako lovkyně svinských perel uřízla nohu a vyplavala ze spárů jistého hlubinného traumatu. Děti třetích tříd se zde musely účastnit plaveckého výcviku pod vedením ohromných plavčic vyznávajících totalitní formu nadvlády. Vybavuji si, a mráz mi přitom běhá po zádech jako v přeplněných sprchách, expozici se žlutou koupací čepicí, krizi, kolizi a zejména katastrofu.

Obvykle se přicházím smočit v hodinách, kdy nad hladinou bloumá nemnoho zadumaných hlav. Některé z nich navíc záhy obsazují kraje bazénu, kde se zaklesnou a melancholicky se zde po zaplacenou dobu vznášejí jako exempláře medúzy obrovské kotvící v přístavu.

Složitou harmonii ve směsi ohleduplných plavců obvykle rozetne chvíle, kdy se zpoza zástěny vyřítí cosi, čemu se říká kraulař. Tehdy se v přítomných zvedne přílivová vlna lidového odporu, o jakém se komunistům nesní ani v těch nejmokřejších snech. Vyvolal ji společný pohled na dotyčné monstrum, jež mezitím dospělo k lavičkám a započalo s masáží svých mohutných stehen připomínající dva ochlupené kmeny jasanu ztepilého. Teplota vody rázem klesne a na hladině se rychlostí blesku rozprostře ledová krusta kolektivního nepřátelství. Zvláště pak když se masér lehkomyslník několika přemety přemístí ke skokanským můstkům, kde si začne provokativně leštit displej stopek. Netuší, že ve vodě jej čeká spontánní námořní blokáda z olbřímích torpédoborců.

Nicméně, zdoláváte-li tempa beze spěchu, s rozvážnou silou sípající želvy bahenní, nabízí se vám od kraje ke kraji široširý vodní prostor, který je prakticky stvořen k tomu, abyste jej poseli všelikerými dravými myšlenkami. Když jsem se před rokem o svatém týdnu zázračně plnila fakty k maturitě, chodila jsem si do bazénu odříkávat letopočty evropských dějin. Čím víc hořel termín, tím víc jsem si připadala jako nebožák Nelson u Trafalgaru. A v útrobách mi žbluňkalo jako Širokému, kdyby Rákosníčkovi vypil rybník.

Když jsem si pak s velkým zadostiučiněním maturitu odškrtla a posčítala utopené náklady, pokračovala jsem v návštěvách bazénu a za zpěvu svůdných sirén snila v mělčinách chlorované H2O o budoucnu. Představa vysněné vysoké školy se tetelila v horním pravém rohu plavecké haly jako rozjitřený vzdušný zámek. Dnes už vím, že se tam černalo cosi znepokojivě podobného plísni. A že k tomu nepěly mořské panny. Obávám se, že to byla Atlantida skučících ochechulí.