Recenze, která se tak dlouho šklebila, až v Óňových očích definitivně pohasly kulturní jiskry svědomitého editora. Překonali jsme společně přetěžké okamžiky, kdy jsem byla přesvědčená, že mě fyzicky napadne. Nestalo se. Přece jen nejsme politicky zaměření barbaři z jedničky. Nebo sporťáci. Jenomže. Jelikož byl na korektora s lamačkou při finálním zlomu vyvíjen nepříjemný nátlak ze strany nejvyšší, vypadá výsledek v tištěné podobě, přiznejme si, dost strašlivě. I proto zde vyklízím prostor verzi, které nechybí například takové nepodstatné záležitosti, jako jsou tečky za větami.

Ode zdi ideálů k tabuli reality
Francouzská naděje na Oscara nikoho nesoudí. Žádný laciný moralismus

Velmi blízko k dokumentu má neokázalý francouzský snímek Mezi zdmi režiséra Laurenta Canteta. Takřka filozofický příběh z prostředí střední školy na pařížské periferii zvítězil na letošním ročníku filmového festivalu v Cannes. U Zlaté palmy ale určitě nezůstane. V únoru příštího roku budou jeho tvůrci usilovat o prestižní ocenění na předávání Oscarů.

Autor hercem

Odhodlaný učitel francouzštiny stojí proti rozporuplné třídě třináctiletých žáků, dětí z přistěhovaleckých rodin. Pevně rozhodnutý, že své poněkud nepoddajné a přidrzlé svěřence, kteří se v jeho ročníku sešli z různých světových koutů, něco naučí. Na malém prostranství školní učebny, ohraničeném čtyřmi stěnami, se tak záhy rodí bouřlivý konflikt dvou stanovisek. Před tabulí je to osamělá autorita zaníceného pedagoga, zatímco lavice obsazuje skupina několika dospívajících, jimž jsou systém, řád, pocit národní sounáležitosti či konjunktiv imperfekta víceméně lhostejné.

Film byl natočen podle autobiografického románu bývalého učitele Francoise Bégaudeaua. Vyučující Francois Marin, kterého zpodobnil sám autor románové předlohy, velmi silně lpí na svém poslání. Snaží se studentům vštípit pravidla francouzského jazyka, ale také na ně pozitivně působit a napomáhat nejistému formování jejich vlastní osobnosti. Proto se nezříká vzájemné diskuze, naopak ji často cíleně vyvolává.

Kdo je bez viny?

Jeho demokratický přístup a ochota debatovat v multikulturním prostředí namátkou odhaluje problémové třecí plochy, které zdůrazňují mezery v třídním kolektivu i ve společnosti. Zdaleka nejen v té francouzské. Střet jedinců z více etnik, mocných a podřízených, vstřícných či odmítavých, poslouchaných i ignorovaných. Taková jsou témata nekonečných názorových výměn, tvořící souvislé pásmo.

Místy zdlouhavé debaty se ale často rozproudí i kvůli sebemenší banalitě, slovíčkaření či záměrně vyvolaným komunikačním problémům. Nezřídka přerostou v hádku, kdy se strany začnou navzájem obviňovat z nedostatku citlivosti, spravedlivosti, kázně. V podobném duchu dojde ke svému smutnému konci případ vyloučení hlavního potížisty Sulejmana, chlapce původem z Mali. Sulejmanův odchod přiměje jeho idealistického třídního, aby se zamyslel nad vlastním chováním. I přes veškerou snahu totiž ani on není vždycky a vůči všem fér.

Není učitelem

Žáky Marinovy třídy ztvárnili skuteční studenti pařížských škol. Drama působí neobyčejně reálným dojmem díky nenápadné a nevtíravé kreativitě kameramana i důvěryhodným výkonům neherců. Až se divák skoro domnívá, že sám sedí ve třídě v řadě u dveří, odkud sleduje hlavní představitele během jednoho školního roku – ale v sestřihu dvou naléhavých hodin. Režisér se odpoutal od všech efektních triků a spolehl se výhradně na výmluvnost svých aktérů a srozumitelné téma, jež je každému vlastně důvěrně známé.

Snímek Mezi zdmi nespekuluje, nepokouší se o výchovu svých diváků, ani se jim nesnaží předkládat jediný správný světonázor. Není učitelem. Neklade si zásadní epické cíle a závěrečnou pointu zpochybňuje pomyslnými třemi tečkami. Soustředí se výhradně naa co nejpřesnější zachycení znepokojivé skutečnosti. A odvádí precizní práci. KONEC

Zde by měla být má fotografie. Avšak tohle je ta milosrdná verze. 🙂

Došla mi rýže. Nejvyšší čas jet zase domů.