Můj narozeninový Londýn. Už z toho skoro začíná být tradice. Pár dubnových dní vytržených z hektického jara v Praze a věnovaných městu, které umí i kohoutky na záchodech prodat jako národní poklad a kde i podivné existence ve vlaku deklamují tak, jako by spolu právě rozmlouvaly na divadelním jevišti před stovkami diváků. Zapojit britský přízvuk tady vždycky mají čas – v tom je pro mě to bohatství monarchie. 😀

Byl to hrozně moc cenný výlet. Byla jsem zrovna velmi hladová po kráse a během dvou dní viděla tři skvělá taneční představení, ve kterých jsem jí spoustu našla. Každé bylo úplně jiné, ale nejvíc mě zasáhlo “malé” a intimní představení Dances Like a Bomb v nenápadném prostoru The Place v Camdenu. Byla to čistá oslava pohybu – navzdory bolesti, navzdory smrti a navzdory tomu zábavnému faktu, jak velmi snadno se vaším jediným tanečním partnerem může stát nemocniční stojan na infuze (už tehdy jsem věděla, jak aktuální to téma pro mě je, a to jsem ještě nevěděla, jak aktuální pro mě bude za pár měsíců, až budu sama den co den hodinu za hodinou koukat z postele nahoru, jak z pytlíku s roztokem zaháknutého do právě jednoho takového stojanu odpadává jedna kapka za druhou do nádržky, z níž vede hadička až do mé ruky… ale o tom zase jindy 👍).

Vyhlídka z mrakodrapu The Shard. “Moderátor” v tu chvíli zrovna upozorňuje na zvedající se Tower Bridge, mnohem radši ale pozoruju ty desítky vlaků, které se dole jako malí bílí červíci neustále pohybují, zasouvají se do svých úzkých komůrek na nádraží London Bridge přímo pod námi a z druhého konce zase vyjíždějí po některé ze svazku cestiček na východ, na západ nebo na sever přes řeku.

⬆️ Tahle série je z The Place
a jednoho z nejlepších tanečních představení, jaké jsem kdy viděla

↗️ Btw v Londýně bydlí světáčtější bratr písmenkového muže z Boråsu! (Toho najdete v druhé půlce mého článku o vánočním Švédsku z roku 2020.)

⬆️ “Mind the gap” je skoro stejně silná urban moudrost jako všudypřítomné vzkazy “Look right” na silnicích a u přechodů. Miluju, jak si Britové to zásadní moudro pro život (tedy aby se na svět “dívali správně” – patrně srdcem 😉 ) zvládají připomínat nenásilně každý den a v běžném všedním provozu. 😀❤️

Vyhlížím trendy / Rozvoz vůní ❤️ / Ideální název pro místo, kde nocuješ a dobíjíš baterky

Po cestě na snídani – tu anglickou, samozřejmě. Dali jsme si ji ve vyhlášeném podniku The Sketch, který je tak vesmírně cool, že tu uvaděčka chodí v bundě, co připomíná skafandr nebo takové ty široké trubky omotané alobalem. Jestli jsem na něco expert, tak na anglickou snídani, takže si troufám říct, že tahle teda fakt nebyla nejlepší, ale pokud v něčem vedla, tak v počtu divných neonů, které vám tady na ta vajíčka a párky posvítí.

↗️ A taky tu mají bezva záchody, které shodou okolností teda taky zrovna připomínají vajíčka, akorát víc ta dinousauří než ta od slepic.

Přesun do The Coronet Theatre a jeho podzemního baru spiklenců / Stylový ptáček, co se chlubí cizím peřím

Ženy v londýnských ulicích – no a pak já s kreaturkami 😀

Večer v Royal Opera House s balkony obrostlými chomáčky těchle svítících houbiček jako z pohádkového lesa ↖️

↗️ Setkání s revizorem. Nástěnná ilustrace z přepravních pravidel londýnského metra 😀