Do rukou mi vtiskla svůj deník posvěcený průzračným úsměvem. Poslední romantička s prsty ulepenými od duhové lásky na stránkách velkých i malých knih. Přežívající jako přestárlý dinosaurus.

Napíšeš mi tam něco hezkého?
No…ehm…ale co třeba?
Cokoli, chci na tebe mít nějakou památku, víš.

Asi že brzo umřu.

Napsat něco hezkého…něco hezkého. Tělové mléko s melounovou vůní. A bez pecek.