Taky bych se vešla do osmi panelů a ještě by mi jeden nejspíš zbyl na nervózní kachličky ve sprše. Signál spěje na okraj Zeměplochy se zpožděním, kdo by to čekal. Je to jak chtít se kamarádit s hromem, když jste blesk. Na mapě globalizované vesnice stojím já na kupce hnoje u božích muk uprostřed všeobjímajícího rozoraného pole.

Se střídavým sukcesem pronásleduji kubánbrejky i bakulářku. Jenom rozcvičky a protažení bývají bolavé. Dneska jsem dělala normostrany aspoň v bazénu – jeden a půl bazénu na jeden bazén pána od vedlejší lajny. Pak šel pán radši aquabelit. A když se nakonec vynořil i se svým kytovčím podvozkem, moje sebevědomé normostrany se smrskly zase na odstavce.