Hotovo, vymalováno, šmitec a šáteček
Po nesčetných odmlkách, vyzváněcích tónech, pokorném prošení, přemlouvání a diplomatických peripetiích jsem byla připuštěna ke zkoušce. Když mě včera obsáhl tento dramatický vývoj událostí, měla jsem radost, že konec se blíží. Že přijde a nebude sám. Dnes ráno nadšení trpělo na ošklivé sny, avšak pozitivním se jevilo, že jsem zaspala a tudíž neměla čas vzpomenout si na nervozitu.
Bylo nás pět. Spolužačka ze základky, tři vdané paní, včetně rozklepané kadeřnice, která hrůzou probděla celou noc, a já. Šla jsem jako první.
Hotovo bylo jaksi podezřele brzy, pročež jsem se nepřítomně zahloubala do jisté zapeklité situace na modelové křižovatce. K mému stanovišti se přiblížil sám komisař a protože má rád ženy, vtáhla jsem ho do hlubokomyslné debaty nad vzájemnými vztahy mého aktuálního, zeleného odbočujícího, žlutého zmateného a druhého zeleného překážejícího vozidla. Chvíli na mě hleděl jako na blázna, ale vzápětí se ukázalo, že mám opět pravdu. 😉
Na jízdy jsem se vyloženě třásla, neb mě řízení baví, uspokojuje a přináší nevšední zážitky. Posledních několik zatáček a tolik příjemné otáčení volantem, poslední stopka a střízlivý rozjezd, poslední kočičí hlavy a na parkoviště. Syrový titul ‘řidička’ si teď pár dní pobude na výsluní, oschne a rozkouká se. Pak ho zařadím do čestné složky přízvisek mezi ostatní tajné zbraně.
Jak šel čas
Čtrnáctá jízda
Středa, 3.10.2007
Poslední spanilá. Loučím se s milovaným autíčkem.
Třináctá jízda
Středa, 26.9.2007
Zkoušky odsunuté na TENTO čtvrtek se ruší. Zmítám se mezi vztekem, zoufalstvím a letargií.
Dvanáctá jízda
Úterý, 4.9.2007
Zkoušky odsunuté na tento čtvrtek komisař zazdí. Takže konec se opět odkládá až na nedohledno po mém týdenním stacionáři v Praze. Ze svých řidičských dovedností mám ovšem stále lepší pocit. Žádná zatáčka si už nemůže být jistá.
Jedenáctá jízda
Pátek, 31.8.2007
Jednou si koupím vlastní auto. Nebo ho ukradnu a odjedu do Finska a nechám se pozřít komáry.
Neděle, 26.8.2007, pozdní noční hodina
Cítím obavy.
Pátek, 24.8.2007
Předpokládaný termín se sveřepě blíží. Proto jsem zavrhla bližního svého rozhorleného a odhodlala se otevřít Seznam testových otázek. Je to samá zákeřnost. Než vstřebám zadání a v hlavě rozpracuji příkladnou modelovou situaci, přejede mě tramvaj, hrdé kolo nebo ambiciózní vozka.
Desátá jízda
Úterý, 21.8.2007
Čím dál častěji u sebe načapávám tupé myšlenky, které uvažují, jaké by to asi bylo stočit volant alespoň jednou ze silnice. Trošku mě děsí.
Devátá jízda
Pátek, 17.8.2007
Co vám mám povídat – prostě jízda. Za hodinu a půl jsem to stihla sešlápnout na devadesát i chcípnout na křižovatce, protože mě vylekal nafrněnec na hlavní, který mně, na vedlejší cestě, dával milostivě přednost. V takových momentech pohltí člověka příšerné podezření, že ho někdo drží pod ledovou sprchou a ostatní na něj civí s otevřenou pusou. Ovšem raději si budu představovat otevřenou pusu, než abych v uších slyšela nadávky.
Osmá jízda
Čtvrtek, 16.8.2007
Naučila jsem se, jak se má auto nejefektivněji vyhnout trusu na silnici. Nevyhnula jsem se nastražené plastové láhvi. Doprostřed cesty nám skočila zuřivá stopařka (velmi, velmi pokročilého věku), což slečnu instruktorku rozladilo natolik, že jí předvedla sadu živých drsných gest. “A pak je člověk nemá přejet, blbce!” V horách se trénovaly serpentiny a ani jedna nebyla protentokrát osudná. Cítím, že jsem talent. Talentka.
Sedmá jízda
Pondělí, 13.8.2007
To byla jízda! Huráakce “za měsíc a půl řidičský průkaz pro každého” dospěla do své druhé (?) poloviny. Mívám pocit, že jedu příliš pomalu, ale dozor mi ve vesnicích nechce víc dovolit a dupá mi na brzdy. Uspokojuje mě mrkat do zpětného zrcátka na automobilisty za mnou, zejména pokud soustavně kopírujeme plnou čáru.
PS: Co je vtipného na tom, když se před křižovatkou po rozkazu “teď doleva” zeptám “do kterého”?
Instruktorka v rámci trpitelské ignorace mé jízd chtivé osoby opustila republiku, Evropu a přilehlý svět
Úterý, 7.8.2007
Instruktorka má auto (raději) v servisu
Pondělí, 23.7.2007
Mám studijní volno
Doba neurčitá
Po čase na rozmyšlenou jízdy šesté
Středa, 13.6.2007
Rozhodla jsem se, že tu autoškolu teda zkusím vystudovat. Prý nádherně kroutím volantem. Spojka hloupá, řadicí páka se chce přátelit. Řádí. Srnky spí na loukách. Zatáčky mi vlily do žil pozitivní náhled na věc.
Po Francii konečně jízdy páté
Pondělí, 7.5.2007
Nechci o tom mluvit.
Po nemoci konečně jízdy čtvrté
Sobota, 28.4.2007
Slečna instruktorka mě uklidnila, že ještě stále procházím první fází kurzu, jež má za cíl naučit mě zdárně se s automobilem udržet na vozovce, a nemusejí mě proto znepokojovat drobná zaváhání při řazení. (Občas nemůžu najít řadicí páku).
Třetí jízdy
Středa, 19.4.2007
Chodce pouštím bez problémů, s cyklisty je svízel. Začínám si všímat dopravních značek. Vyprávěla jsem slečně instruktorce o našich hodinách matematiky. Dlouze se zahloubala do svých vlastních vzpomínek, načež spustila příval sprostých nadávek na protijedoucí cisternu, která nám nedala přednost.
Druhé jízdy
Sobota, 14.4.2007
Mám dojem, že už se do toho dostávám. Sejmula jsem jenom jeden obrubník a dokonce pustila babičku na přechodu.
A přestala jsem si plést strany.
První jízdy
Čtvrtek, 5.4.2007
Volant – divná to věc.
Když jsem se poprvé rozcvičovala na parkovišti, bylo mi přikázáno jezdit ve směru namalovaných šipek. Chvíli jsem dumala, kde je jaká šipka, když v tom mi to došlo a já radostně zvolala:”Jo, vy myslíte ty šipky na té, té podlaze?”