Zatímco senátor Obama důkladně posiloval, hledala jsem někoho, kdo bude mým prvním mimochodem. Zůstala jsem na zemi. I s katalogem, z jehož svůdné čerstvé vůně se mi podlomila kolena.

Vzbudil mě noční kočár, který dole na silnici váhavě proplouval praskajícím oceánem plastových lahví. Z hlavních tříd se roztekly do všech bočních ulic a nyní vyčkávaly, kdo je přijde sešlápnout.

Hemží se tma. Neprší, ale kape. Na řasy se mi občas zavěsí kus vody. Totéž se ovšem děje i na spodního rtu od pootevřených úst, což si leckdo vyloží jako bezděčný slint. Inu, tragicky neschopná dalšího pohybu, zmáčknu F5 a vyšplhám do postele, kde se v příští vnitřní křeči nejspíš zhroutím.

Jako obří stěrač oblohou vytrvale koluje světlo nad Prahou.