Kdy pochopí, že není důležité, kdo má pravdu, ale co je pravda? Kdy pochopí, že ten ve své podstatě slabý a neduživý pojem, vybledlý častým praním a potrhaný vyhladovělými ústy není vítězná trofej, ale pouhá bezděčná jáma na odvrácené straně Měsíce? Lidé si ho přinesli dolů na svou planetku, vymysleli mu solidní jméno (musí budit chtěnou pozornost a vážnost a zároveň cupovat předpřipravené zápisníky na kousíčky), vyleštili jeho dutiny a vypukliny. Hýčkají si ho, hádají se, tahají se. Tu a tam se pro něj rádi vraždí. A to všechno jenom proto, aby dodali váhu svým názorům, svému myšlení, aby podpořili a upevnili svět, který jim předkládají jejich zmatené smysly, aby měli – pravdu.

Pravda není a nemůže být skutečná, protože skutečnost je zdánlivá. Pohled z boku může být jiný než ten přímočarý, pohled zezadu bude tomu prvnímu možným známým na půl cesty a druhému protipólem. Který je správný a odráží pravdu? Dejme tomu, že si dokážete některý vybrat pro jeho půvab, nepatrný záchvěv úsměvu kolem levého koutku úst, pro řasu v oku, pro umazané tváře či pro jinou zmatnělou pošetilost. Když před něj položíte zrcadlo, bude obraz, který se uvnitř objeví, ještě pořád odrazem skutečnosti nebo jejím protikladem?

Přidejte další, společně kolem něj postavíme deset, dvacet, sto zrcadel všemožných, bizarních tvarů. V každém se zavlní tatáž tvář, ale vždycky bude malinko jiná. Rozbije ta první, ta správná, ostatní, nebo s nimi bude umět žít, dokáže se dívat na své odlesky? A nejen to, dokáže je ctít a milovat? Rozhlédněte se. Vidíte? Která byla první?

Není pravda, jsou jen lidé, jejich planeta a nekonečný vesmír s miliardami galaxií, plných relativních pravd. Vyberte si některou. Kolem právě letí zářící růžová kometa a sype za sebou roztomilé dvojpravdy s dvojsmysly ve dvojitém zamilovaném balení. A támhle na svém pátém neviditelném prstenci otevřel Saturn výprodej výrazně zlevněných dogmat. Rád by se jich zbavil. Každou chvíli mu někoho vyděsí a způsobí kolaps v už tak dost neorganizované dopravě. Tamta blýskavá hvězda nabízí pozlacené jemnosti, stačí je jen zasadit do honosného rámečku a ten si pověsit na krk. Sáhněte si do tmy a zatáhněte. Utrhněte si nitku zmuchlaného, černého hedvábí. Kousíček bude váš. Ale nikdy, prosím, netvrďte, že máte v náruči celý vesmír.