Čísi žabka přeskákala hladinu ulice. S očima vytřeštěnýma se okapovým systémem prohnalo stádo spařených borůvek.

Čichla jsem si k rajčatům a pak po posteli rozložila zatuchlé mapy Království rajčatové stopky. Podle souřadnic a dalších temných signálů mělo vězet v mém žaludku. Cítila jsem, jak mě zevnitř šimrají rozkvetlé astry. Byla jsem pozoruhodně rozechvělá, jako kdyby se na mě snášel obří skleník a já nezřetelně tušila, že se na mě propadne ponurý záhon s plevelem. Když mi břichem prorostl modrý kosatec, vydala jsem se hledat zatoulanou konvičku na zalévání, neboť se v kuchyni jednoznačně schylovalo k dalšímu dešti se šlehačkou.

V umyvadle na záchodě něco zacinkalo. Z ucpaného kohoutku, který se už dávno představil jako odbojný rebel a partyzán, vypadla bulva. Já si ale vlastně vůbec nejsem jistá, jaký zvuk vydá seriózní bulva, když dopadne na dno. Z jejího skelného pohledu jsem nicméně pochopila, že ve svém propustném životě potkala už mnoho saponátu.