Je to tady. Rozhovor, na který mnozí z vás netrpělivě čekali (termín odevzdání a slečna docentka, například). Nemáte ponětí, na kolik let poměrně spokojeného a vyrovnaného života mě přišlo jeho komplikované získání a následné přepracování do umírněnější verze, jejíž zveřejnění by nezpůsobilo okamžité zhroucení dosavadního společenského systému a dominovým efektem nevyvolalo otřesné duševní zemětřesení u citlivých národů, které se nebojí nahlížet věcem tak říkajíc pod povrch. Západní hlubinné intelektuály mám na mysli.

Už nikdy se na medvídka koalu nepodívám se stejnými pocity jako dřív. Cena za pravdu byla vždycky velká, ovšem poznání, kterého se mi dostalo na vysoké škole, dovedlo tento neoddiskutovatelný fakt do dalšího, rozšířeného, nebála bych se říct bonusového, levelu.

Instrukce zněly jasně. Se zatajeným dechem jsem procházela opuštěnou chodbou a přitom jsem si pozorně prohlížela jednotlivé dveře po obou stranách, které se přede mnou mlčky zjevovaly a zase se ztrácely v přidušených ozvěnách mých nejistých kroků. V dlani jsem úpěnlivě svírala papírek, na němž se skvělo magické trojčíslí. Pět – sedm – devět. Po levé straně se najednou na štítku modrého vchodu zjevily tytéž číslice. Chvíli jsem zběsile zvažovala, zda se mám vydat na útěk, ale pak jsem uchopila svou pravou rukou ruku levou, aby společnými silami zaklepaly.

Není tak docela snadné přiblížit se k lidem, kteří mě uvnitř očekávali. Vstoupila jsem do samotného doupěte Fialové koaly, alternativního studentského seskupení zabývajícího se údajně převážně hledáním nejvyšší pravdy. Informace o své činnosti poskytlo jen kusé, avšak po urputném naléhání souhlasilo, že uvolní svého mluvčího levobočka Milana Toffiho, tajného tajemníka a blíže neurčeného muže s chlupatou maskou fialové koaly na obličeji, aby v zájmu společného blaha odpověděli na mé otázky.

Fialová koala: "Pomáháme lidem orientovat se ve světě."

Mohli byste popsat prvotní impulsy, které vás přivedly až k založení Fialové koaly?
Chtěli jsme vytvořit platformu pro ukájení našich intelektuálních potřeb. Takový think-thank (pozn. autorky: ano, to zdánlivě přebývající “h” je zde zcela na místě). Rozhodli jsme se, že svět potřebuje novou instituci, která by sdružovala ty nejlepší z nejlepších. Nechtěli jsme plýtvat svým talentem na podřadné záležitosti, toužili jsme být někomu užiteční.

Odkud vzešli první členové?
Zakládající členové pocházejí z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Byl to okruh neuspokojených intelektuálních dravců, k nimž se postupně připojovali lidé z dalších fakult. Fialová koala je studentský spolek s věkovým průměrem kolem jednadvaceti let. Naší přirozenou výhodou jsou svěží názory, tah na bránu, krása a inteligence, svižnost a energické jednání.

Z biologického hlediska je koala vačnatec. Hraje tato skutečnost nějakou roli?
Obrazně řečeno máme pocit, že každý člověk je naším dítětem a my bychom ho rádi nosili v našem ochranném váčku. Fialová koala nabízí lidem svou silnou chlupatou paži, kterou je obejme a dá jim najevo, že se o ně postará.

Tak velké cíle musí klást vysoké nároky na velikost vaku.
Koala se nijak netají tím, že její vak je hodně pružný. Skutečně pojmeme velké množství nešťastných, kteří potřebují nějakou mentální potravu.

Jste tedy určitým způsobem altruistická společnost.
Jsme v podstatě jiný typ charity. Nechceme nikomu přikazovat, co má dělat. Navrhujeme alternativu životního postoje. Všechno, co tady vytvoříme, zejména pak naše myšlenky, se jednoduše snažíme poskytnout lidem.

Jaký význam má v názvu fialová barva?
Fialová je mimo jiné barva adventu. Signalizuje, že něco přichází. Příchod lepších časů. Fialová koala znamená doslova koala přicházející.
Jeden z prvních návrhů, které jsme na Fialové koale vznesli, se zabýval přejmenováním červánků na fialovánky. Připadá nám příliš ideologické říkat červánkům právě červánky.

Kdo je autorem názvu vašeho seskupení?
Jmenuje se Tomáš Haiman a studuje žurnalistiku, je ve třetím ročníku na Fakultě sociálních věd v Praze. Přirovnal bych ho k takovému black boxu – do kterého něco hodíte a něco z něj vypadne. Je to moc milý, intelektuálně založený, i když trošku labilní chlapec, naprosto kreativní a otevřená mysl, kterou je těžké pochopit. Úžasný člověk. Proto je nám líto, že se ještě nikdy nezúčastnil žádného z našich sezení.

Jaký byl důvod jeho opakované nepřítomnosti?
Názorově jsme se rozešli. Vyjádřím-li tento rozpor hudební metaforou – on je totální death metal, kdežto my jsme neogothic punk střihnutý thrash metalem.

Napadá mě, jestli Fialová koala nevznikla de facto na základě ukradené myšlenky.
Ne, byla to myšlenka na zakázku.

Za kterou byl autor odměněn.
Přesně tak. Získal pocit, že udělal dobrou věc. Pohladili jsme ho.

Vy sami se považujete za organizovanou skupinu. Existuje mezi vámi nějaká hierarchie?
Nenazval bych to úplně hierarchií, ale máme jisté funkce pro případ, že by byly potřeba. Po většinu času jsme si všichni rovni. Koukáme si do očí, sedíme vedle sebe v podstatě ve stejné výšce, pijeme ze stejných sklenic. Všechno nám patří dohromady. Přáli bychom si, aby si všichni lidé na celém světě byli rovni.

Rovni v jakém slova smyslu?
Aby měli všichni všechno. Promítají se zde sice určité primitivní prvky komunismu, ale nám jde o něco jiného. Primus inter pares. Žádný dogmatický komunismus. Samozřejmě uznáváme, že mohou nastat chvíle, kdy někdo musí vzít ono žezlo či pozvednout prapor a vést ostatní.

Jakým způsobem si vybíráte potenciální členy?
Obvykle přijde někdo z nás a prohlásí, že objevil někoho opravdu zajímavého, kdo by nás mohl obohatit. Náš člen, který adepta navrhl, ho přivede na zkoušku na návštěvu. Jakmile se kandidát objeví ve dveřích, prohlédneme si ho a rozhodneme se. Často na základě vizuálního dojmu. Ale samozřejmě záleží také na tom, jak se dotyčný vzápětí projeví názorově. Uznáváme, že jsme vybíraví. Na druhou stranu nemáme vytvořený žádný pevný filtr. Dotyční nás musí zaujmout jako celistvé osobnosti.

Musí adepti projít kromě vizuální zkoušky nějakými zvláštními zasvěcovacími rituály?
Máme několik etap zasvěcování. V případě, že budoucí potenciální člen projde neoficiální návštěvou, pozveme ho na oficiální schůzku a prozradíme mu, že Fialová koala existuje. Speciální tajné obřady následují až po přijetí.

Jak Koala prakticky funguje?
Pořádáme nepravidelné velké srazy, kterým se říká sjezdy, kde můžou probíhat tajné rituály a kde se zabýváme takovými záležitostmi, jako jsou stanovy. Odehrávají se zde, v hlavní sjezdárně, což je pokoj číslo 579 na Švehlově koleji v Praze. Abychom veřejnost informovali, inzerujeme tato shromáždění předem na našich internetových stránkách.

Padlo zde slovo stanovy. Avšak podle dostupných zdrojů jsou vaše stanovy tajné. Jaké jsou tedy konkrétní výsledky vašich sjezdů?
Na konci každého sjezdu vyhotovíme provolání k lidu, což je naprosto veřejný dokument, jeden významný šéf pronese závěrečné sdělení, na kterém jsme se shodli, a toto myšlenkové poselství může být použito pod veřejnou licencí k nápravě světa.

Téma sdělení se mění?
Ano, každý sjezd je věnován jinému tématu. Výběr probíhá na tajných zasedáních rady starších, kterou tvoří zasloužilí členové Koaly. Rada starších se například dohodla, že je potřeba odpovědět na romskou otázku. Věnovali jsme tedy jeden z našich sjezdů vyřešení otázky romské. A povedlo se nám to. Teď se každý, kdo se cítí být v této oblasti nejistý, může podívat na naše internetové stránky, kde má možnost zjistit, jak se má zachovat. Pomáháme lidem orientovat se ve světě.

Jsou to témata ryze obecná nebo vycházíte z vlastní zkušenosti a osobních problémů?
Nedávno jsme řešili genderové potíže. To samozřejmě mohlo být způsobeno nepříjemným soukromým zážitkem s opačným pohlavím.

Ustavující schůze Fialové koaly se konala 6. 5. 2007. Jste tedy poměrně mladý spolek, technicky vzato stále v záruce. Jak si představujete společnou budoucnost?
Vůbec netušíme, kam se dostaneme. Chceme pomáhat světu. To je vize, jež nás vede kupředu.

Říkáte pomáhat světu. Ale mně pořád není jasné, jaké je vaše poslání. Diskuze přece provozujete ve značně omezeném prostředí.
Je důležité si uvědomit, že tady se setkávají nejlepší z nejlepších. Na každou seanci jsou navíc kromě kandidátů, kteří aspirují na to, že budou přijati do našeho sdružení, pozvaní i odborníci, lidé s intenzivním vztahem k probíranému tématu. Když se budeme zabývat věcmi souvisejícími s lopatou, pozveme si dělníka, který lopatou máchá nejlépe. Když se budeme bavit o věžích, pozveme nejlepšího stavitele věží.

To ale pořád obohacuje především vás. Co ti běžní lidé tvořící svět, který vy chcete zachránit?
Mezi námi vzniká díky názorové i oborové pestrosti bezpochyby kvalitní materiál. Troufám si říct, že tento materiál nás samotné přežije, že osloví další generace a inspiruje je k pozvednutí korouhve revoluce.

Jak vytváříte svůj mediální obraz?
Publikujeme v rozmanitých periodikách. Můžeme zmínit Východočeský sborník historický. Naše komentáře se čas od času objeví i v bulvárních médiích, například v časopise Sociál. Konkrétně jeho tvůrci představují pravý opak Koaly. Sociál vytváří rezignovaní, atomizovaní jedinci neschopní ideové kooperace, kteří sedí ve svých ulitách a vyrábějí něco, co vůbec nesouvisí s realitou světa. Takoví lidé nás třeba požádají o stanovisko k nějakému problému. Oni samozřejmě nemůžou porozumět smyslu Koaly. Znají pouze jedince, osobní svobodu, jedinečný názor. Nedokážou pochopit, že může vzniknout organizované uskupení, které má sílu pohnout věcmi kupředu.

Je možné, že pro ně je klíčový právě individuální rozvoj, zatímco vy se vyvíjíte v rámci určité skupiny.
Jsme znalí evolučního principu, že skupina má vždycky navrch. Organizovaná činnost jedince vždycky převálcuje. Troufáme si říct, že náš myšlenkový materiál je mnohem bohatší než to, co vyplodí v ulitě uzavřený člověk nekomunikující s okolím.

Jaká úskalí přináší existence ve společenství?
Skupině obětujeme minimum, které je nezbytné ke hladkému fungování. Fialová koala není žádná diktatura, žádná naprostá totalita, která by člověka semlela a udělala z něj uniformního a od ostatních nerozeznatelného jedince.

Vaše skupina funguje na principu demokratického hlasování?
U nás funguje demokracie, dokud je klid a mír.

Jak byste reagovali v případě, že by došlo k narušení klidu a míru?
Demokraticky bychom ze svého středu zvolili diktátora, který by nás bezpečně provedl neklidným obdobím. Po nějaké době by byl patrně ostrakizován. Tento princip se historicky osvědčil a my ho naprosto schvalujeme.

Je vám blízké antické myšlení?
V rámci volnosti vztahů mezi členy Fialové koaly ano. Nejsme žádní puritáni.

Čerpáte inspiraci i z dalších zdrojů?
Jistě, patří mezi ně Ewa Farna, hebrejská poezie, Jan Cézar či náš hlavní poeta Milan “Záviš” Smrčka, který pro nás vysvětluje současné civilizační problémy. Naproti tomu Ewa vnáší do naší společnosti přirozenost, ženskost a něžnost. Fialová koala ji považuje za neobyčejně silnou osobnost, která, na rozdíl od vyčpělých kreatur pohybujících se na současné popové scéně, má co říct. Nechceme být maskulinní, sexističtí šovinisti, co nejširší názorové spektrum je naší prioritou.
Jistá schizofrenie je ovšem Koale vlastní. Nemáme monopol na správné myšlenky, sami se sebou polemizujeme. Zdravá mysl klade otázky sama sobě a nezřídka si odporuje.

Fialová koala má kromě členů i stálé členky. Jaké mají postavení ve skupině, kterou zakládali muži?
Bereme je jako živé bytosti. Snažíme se, aby naše učení bylo přitažlivé i pro ženy. Bez jejich přispění by byla Koala bezesporu ochuzena o určitý náhled na svět. Ovšem přiznejme si, že je to náhled mnohdy naivní.

Nechcete být maskulinní, sexistické sdružení, odmítáte se zařadit, příčí se vám jakékoli přívlastky.
Jsou dost nepřesné, protože se často mění. Možná je to dáno počasím, politickou situací či náladou ve společnosti. To je naše flexibilita, dokážeme se přizpůsobit jakékoli situaci.

Není to alibismus?
Naopak, díky flexibilitě jsme těžko čitelní pro naše nepřátele a můžeme se účinně bránit proti jejich útokům. Typickým příkladem by mohla být buňka ekonomů, která by chtěla Fialovou koalu zničit. Pojmenují si nás, započítají do svých vzorců, jenomže my mezitím transformujeme do jiného sdružení. A všechny jejich plány na naši likvidaci naprosto selžou. V jádru ale zůstáváme stejní. Řídíme se heslem: “Miluj svého nepřítele; když má žízeň, dej mu napít, když má hlad, dej mu najíst, a tím nahrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu.”