Svíťu vzali do Prahy. S upřímnou radostí šťastlivci gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů v dalším počínání. Bude z něj vážený pan architekt a slíbil mi, že lehce načrtne, co bude dál.

O víkendu jsem skončila v háji, předevčírem v Austrálii a včera na schodišti u Mexika. Přednášky a denní dávka hadů. Mám z těch virtuálních cest jaksi pošramocený index důvěry a ztuhlé pozadí.

Ve vzduchu tuším jaro. Šla jsem onehdy parkem a zaslechla jsem za sebou podivné zvuky. Otočila jsem se a uviděla rozvázané tkaničky. Dvojhlasým prskáním a vzájemnou nevraživostí vzbuzovaly pozornost podrážděně přihlížejících celků. Myslela jsem na své oblíbené boty se zipem a pocítila první malátnost spojenou s příjemnou představou každoročních neformálních sešlostí v režii sněženek a bledulí.

O motýlech netřeba zdlouhavě hovořit. S oblibou a s elegancí začali znovu létat.

Já ti řeknu, jak to skončí, jo?
Ne!
Ale jo, on umře.
Kdo???
Hlavní hrdina.
Ty mrcho!
Ale neboj, dopadne to dobře, hlavní hrdina umře. 😉

Post Navigation