Dnes jsem se dozvěděla, že můj malý sourozenec, který už není tak malý, jako ho ze své starší, nikoli vyšší, perspektivy vnímám, si pro příští rok vyvolil za jeden ze dvou povinných volitelných seminářů Základy žurnalistiky.

Toto zjištění mě uvrhlo v úžas. Ne snad jeho výběr, spíš mě překvapilo, že vůbec měl, stejně jako ostatní budoucí šesťáci, vůbec možnost si něco podobného vybrat.

Bezděky se mi vybavily vlastní vzpomínky na základní školu, na stejnou základku, jako navštěvuje bratr. První dva roky povinné docházky jsem sice strávila na škole jiné, ale tam jsem se nikdy necítila právě nejlíp a nebylo to způsobeno jenom mým spolusedícím, který mi ve druhé třídě ukradl pravítko a tvrdil, že je jeho. Pak se naskytla příležitost, že bych mohla nastoupit na školu druhou, do třetí třídy, pokud bych tedy zdárně zvládla přijímací ?zkoušky?, neboť tato třída měla býti třídou jazykovou.

A tak jsem přesedlala, což v praxi znamenalo, že namísto kilometru do školy na náměstí teď budu šlapat kilometry dva do školy na sídlišti. Nastoupila jsem do třetí á a stala se tak žákyní třídy, která se obecně netěšila příliš velké popularitě mezi “studenty”. Zkrátka a dobře čím raději nás měli učitelé, jelikož jsme rázem byli třída výběrová (ze třídy jazykové), tím častěji nás dávali za vzor a tím nevraživěji na nás ostatní koukali. (S jejími pozůstalými, naštěstí dávno spálenými, zbytky jsem měla možnost setkat se ještě na gymplu, kde jsem se sblížila právě s lidmi s bývalého “céčka” a oni si “mé zvýhodňování” pamatovali.)

V čem tkvěla ona výjimečnost? Bylo to celkem prosté. Již od třetí třídy jsme se učili německy, a proto mám v sobě od raných dětských let zakořeněnou averzi vůči německému jazyku. Jenomže “Deutsch”, “Űbungen” und “Vokabelnheft” zaplnily hodinovou dotaci a my byli ochuzeni o možnost vybrat si něco málo volitelného, co tam už tehdy v prehistorické formě klíčilo.

Vraťme se ale do současnosti. S radostí kvituji snahy školy nabídnout svým žákům, aby se sami začali trošku více zajímat o předměty, které jim jsou blízké či bližší než jiné. Hodnocení snah si nechám na dobu, kdy se z bratrovy ruky dozvím, jak to vlastně celé probíhá, jaká je koncepce, co je obsahem atd.

Pro úplnost tady je nabídka dvou bloků předmětů. Z každého bloku si měli žáci jeden předmět vybrat.

1.blok – Ekologicko-biologické praktikum, Zeměpisný seminář, Základy míčových her, Technická praktika

2.blok – Dějepisný seminář, Konverzace v anglickém jazyce, Domácí nauky, Výtvarný seminář, Základy žurnalistiky

Pro zájemce o německý jazyk jsou připraveny hodiny němčiny namísto výše uvedených volitelných předmětů.

Když pominu, jak nesmyslné mi tehdy i teď přišlo a přijde rozdělovat děti na ty “lepší” a ty “normální” a oběma skupinám jejich zaškatulkované umístění otloukat o hlavu, jsem ráda, jaké možnosti ty děti mají. Srovnám-li to s gymnáziem, kde jsme první dva roky v podstatě neměli (kromě výběru deskriptivní geometrie vs. latina) šanci nějaké vlastní volby a individuálního studia, dávám základce malé, bezvýznamné, leč srdečné plus.