Můj blízký kdysi prohlásil, že závidí všem psům. Prý teprve když takového tvora uvidím, zajiskřím a na mé tváři se objeví nefalšovaný zamilovaný výraz. Měl pravdu. Nemůžu si zkrátka pomoct. Kdo by se mi vlastně mohl divit, že ano.

A ještě jeden starší odkaz. Vychvalovaný a navíc velice zajímavý (alespoň pro toho, kdo se ještě neprotestoval; pokud se někdo najde) test, k němuž mě přivedl kamarád, kterému vyšly stejné výsledky jako Dalajlámovi. Já i přes některé zavádějící otázky skončila podobně, jen jsem byla od Mistra trošičku víc doprava. ➡

Jdu spát. Dneska už jsem toho pro dobro světa učinila dost.

Tak dlouho jsem nemohla usnout, až jsem v rozrušení vybalila mikulášskou nadílku (ach, zase jsem byla hodná) a zasedla k repríze úterních výkřiků z poslanecké sněmovny. Když si člověk nepřipouští, že tihle lidé vedou jeho zemi, je to docela zábavná pastva pro uši. Projevy hýří okřídlenými slovy, teče z nich šťáva (nebo sliz). Přirovnání (i biblická!) se předhánějí, které bude pikantnější a demagogičtější. Dávno nechápu, proč záběry z jednání vyplňují tak pozdní vysílací hodiny.
Za své osobní selhání považuji, že jsem se nechala ukolébat Grebeníčkem.