Vedl nás jeden z nás, ale nakonec jsme tam taky dorazili…

Oproti stolům jiných žádostivců a sběračů s podupanýma nohama, mezi kterými jsem se na Gaudeamu proplétala, ulpívá na tom mém celkem nízká vrstva šťastných tváří a hesel s vykřičníky. Cenu za nejvtipnější brožurku získává UK. Cena za nejelegantnější leták náleží VŠE. Cenu za diář, který jsem si neomaleně osvojila, si zaslouží stánek Erasmův. Cenu za nejlaxnější přístup předávám LA. Cenu za samolepky jednoznačně vyhrála MU (jiné než její jsem neobjevila). Pro UP mám cenu za obor budoucnosti, za obor rekreologie.

Už pár let vím, kam chci, pročež jsem v pavilónu G několikrát přešlápla, zachytila trochu slov, objala pár tiskovin, abych nevyhlížela jako vetřelec a šla hledat přátele, abychom mohli hromadně prchnout na autobus, který nám ale přesto ujel před nosem, za což jsem mohla samozřejmě já a má touha po výše zmíněných samolepkách, dokud se nerozhodlo, že za to může Svíťa (architekt) a jeho toasty a uprchlá tramvaj a Jirka (informatik) a lenost a další nepoznaná protivenství.

Tož tak.