Jaké rozlehlé zklamání! Mezi zákruty rozzářených slov a laskavých pohledů dolehla ke mně zpráva, že ostatně také v té bláznivé matematické pavědě mám prokazatelně na víc. Nemám, šetřím i na stravě, coby chudobná studentka živím se pouze nitkami vzdělání a stíny informací. Do výjimečně srdečné ruky jsem předala náruč květin, kterou mi pro tuto věc zajistil rodič, jenž se v předvečer dneška zamyslel a s odhodláním, že prý je to koneckonců jednou za rok, vyrazil na nákupy. Jen pro ilustraci ? bratr pak nesl do školy kytici s růžově cizokrajným ananasem. Tím pro mě profánní hemžení ustalo a dál jsem vnímala už jen rozmazané a načas poslední šmouhy těl v ranním sluncem prosvícených obloucích posvátna.

Tak je to holt tady, děcka.