Byly to skoro tři hrozné měsíce expandující paralýzy bez vlastního stroje. Když vykrátím “mírně” nepříjemné souvislosti, po asi dvou měsících slizký prodejce konečně zavrněl, že to asi posral, že v tom má bordel jak v magickém black boxu a že není schopný včas znova přilepit roh, který sám! urazil během první reklamace, a pak bolestně úpěje vytlačil místo opraveného čtyřrohého notebooku původní vklad. Další pekelný měsíc ale probíhalo prohrabávání tragických nabídek a hledání solidního náhradníka pod mnohovrstevnatým nánosem laciných černých plastů, ošklivých, nebo spíš neexistujících designů, inteláckých grafických karet a displejů vyrobených z mnoha obřích palců. Už při vybírání předchůdce před dvěma roky to byla strašná bída, ale pak z té temnoty vystoupil jak anděl v oparu můj bílý zázrak, jediným zášlehem nás spojila osudová emocionální pouta a bylo vybráno. Teď se ale výrobci asi komplet rozhodli, že lidi už chtějí žrát jenom ohryzaný jabka nebo co, a místo normálních strojů se vrhli na výrobu infantilních tabletů. Smiřovala jsem se několikrát s tím, že tuhletu ochromující bezprizornost ukončím a budu další dva roky koukat na hnusný notebook, ale jinak to bude třeba fungovat, ale furt jsem se s tím nesmířila dost. My lidé, kteří potřebujeme své stroje bezpodmínečně milovat a teprve pak jim odpouštět nedokonalosti, které vyhřeznou na povrch dennodenním soužitím, s tímhle máme obecně dost problém. Ve válce strojů se ale přesto zuby nehty velmi dlouho držel nevkusný Dell hřešící na svůj extra servis. V jednu chvíli se dokonce vrátil do hry můj původní přístroj, který se v logické slevě znova zjevil k prodeji v sekci jetého zboží, jenže protože to byl fakt zázrak, nějaký hnusný stalker mě u něj předběhl. Doufám, že mu ten fejkově přilepený roh brzo upadne.

Až při druhé návštěvě stejného šourůmu tam na mě čekal s rozevřeným displejem on. Posledněposlední kus s dokonalými parametry, takový větší sešit s rozlišením, jaké trumfne i výhled skrz umyté okno. Se slevou, která s podporou sponzora udělala koupěschopnou i z chudobné pracující studentky. A s buržoazním dotykovým ovládáním.

Nejdřív ale bylo samozřejmě nutné prostředí deratizovat a zbavit se všech rokokových zvráceností diblíkovitého Windowsu 8, co jsou otravnější než ucpaný odpad.

Po zelené a bílé etapě se tak nyní nad mým qwertz životem rozsvítila éra večerní, ledově námořnické modře. 😎