Divný svět. Svět rychlených omelet, orazítkovaný žvýkačkami.

Když budeš pít moc vody, zrezivíš.

Včera v autobuse na cestě někde mezi Prahou a Holešovem chvíli před tím, než se mi začalo chtít na záchod, mi umřel dvojitý přijímačkový týden. Mám nyní nutkání použít chytré slovo “bezalternativnost”, neb mi připadá nesmírně přiléhavé. (Patrně proto, že jsem spala deset hodin.) Tak přiléhavé, až se obávám, jak v takovém oděvu bude celá tahle záležitost vypadat.

Kdybych byla větší extrovert a větší sebekritik, patrně bych si vyfotila svůj mozek zevnitř, vyvolanými záběry demonstrovala zamotanou hlavu a nepokoušela se o slovní vyjádření. Žel, nejsem ani jedno, natož druhé, leč napadá mě pouze, že se přece jen pokusím nějak zdokumentovat vlastní pokusnou cestu k “životu na vysoké noze”.

Minulé úterý. Se zalepenýma očima jsem si nazdařbůh vykročila, abych se zúčastnila testu, který měl za úkol vytřídit bezhlavé uchazeče na ty, kteří zázračně postoupí do druhého kola, a na stovky těch, jimž bude odepřena možnost bojovat o místečko mezi studenty žurnalistiky na FSV.

Část v angličtině jsem zrovna přeskočila. Pak jsem přeskočila i českou část testu a hurá, byla jsem na konci. Tipla jsem, že Valdštejna zabili v únoru 1634 (matně jsem přitom vzpomínala na svůj referát ze třeťáku) a odevzdala. Naděje jsem si nedržela žádné a kvůli vlastní hlouposti vyla po nocích, ale jak se v následující části příběhu dozvíme, Albrecht umřel, jak měl a já jsem nakonec získala 69 bodů, tedy 27. až asi 32. místo, což mě chladně připočetlo ke skupině nad osudovou čarou.

Ke středě vám můžu říci asi tolik: Profesor, který nás přivítal na FF, prohlásil, že test, který třímáme v zapečetěných obálkách, je podle jeho skromného akademického názoru velice, ale velice obtížný. V překladu do běžné řeči to znamenalo, že byl těžký jako…no jako prase. Nemám lepší přirovnání, pardon. 45 minut, 80 bláznivých otázek a nemožně upatlané lavice. Těžký život budoucích politologů. Zkouška to byla jednokolová, výsledky budou známy bůhvíkdy, ale celkem je mi už teď jasné, že se příliš nevydařilo.

Fakultativní vsuvka poznávacího večera: Vésa se i ve skutečnosti jeví jako poměrně milý chlapec a velmi rád rozšiřuje lidem jejich zúžené obzory, Milanovi je Milan naprosto lhostejný a Daniar…ten doopravdy miluje svou oblíbenou hudbu a patrně i moje sluneční brýle s kytičkami.

Eh, tak dál.

Ve čtvrtek jsem pochopila, že když na FSV ohlásí: Výsledky budou vyvěšeny ve dvě, znamená to nevyvěšené, neúplné a pofidérní výsledky ve čtyři. Ale jak jsem již výše naznačila, i přes nástrahy organizace jsem zjistila, že se mám radovat a odjela domů.

V sobotu jsem vyrazila do Zlína na zkoušky Právnické fakulty UK, které jsou velmi sympaticky decentralizované a velmi nesympaticky prolezlé scii skrz naskrz. Nějaké veselosti jsem věděla, nějaké tipla, ač jsem v každém konkrétním případě riskovala ztrátu 1/4 bodu. V poslední části, v části matematické, jsem pak poctivě zapojila veškerou fantazii, abych vymyslela co nejpřesvědčivější výsledky. Teď mi nezbývá než doufat, že jsem svou kreativitou porazila alespoň 3963 uchazečů z celkových skoro pěti tisíc a vešla se mezi 720 šťastlivců. No.

A v neděli mě čekala cesta zpět do Prahy, protože hned v pondělí v 8 ráno startovalo u řeky ústní kolo na žurně. Čtěte mě dál.