Kdo mi řekne, co je to marnost?

Nepozorovaně se mi vyvlékl ze spolku, který jsme kdysi na koleně založili pod úspornou zářivkou a tíhou společných zážitků. Dva odpůrci církevních šněrovaček.

Teprve pár okamžiků před nedělní uzávěrkou jsem si konečně uvědomila, jakou jsem mívala radost, když jsem někdy z pódia svých vystoupení zahlídla hrdé rodiče.

A tak jsem záhy dobrovolně přešlapovala na pláži z oblázků, když se poblíž znovu narodil. Naoko bezstarostně jsem se cachtala na břehu řeky a z hlavy mi nešli husiti. V závěsu za nimi obrovský strach z minulosti a taky opravdu zbožné přání do budoucna, aby mu bylo konečně líp. Všechno se najednou zamotalo. Role a scénáře a…uzly na šněrovačkách.

Bojovat proti všem nebo vším?

Viděla jsem láskyplno, jak se spontánně vlní do rytmu a obrací dlaně vzhůru. Pastora, který vysvětloval jakýsi příběh, a já měla sto chutí zvednout ruku a polemizovat s děravým podobenstvím. Celkem nesmyslně jsem hledala v davu věřících nějakého skeptika, který by společně se mnou věřil, že můžeme být hodní a nemusíme se z toho zodpovídat.

Když se z hodného stane ještě hodnější…ale cosi se mu ztratí z dosahu.