Dnes jsem si k nedělnímu Obědu zapnula ještě Nedělní partii a co to nevidím, respektive koho to nevidím – sám Jiří Paroubek mi přál dobrou chuť. Jeho projevy v politických diskuzích na mě pokaždé v určitém slova smyslu silně zapůsobí. Snad žádný z jeho protivníků ze sebe nevyluzuje tak objemné vlny arogance jako právě on. Jeho “Tak podívejte se”, kterým uvádí každou svou odpověď, už je celkem pověstné. Jakoby říkal “Tak podívejte se, blbečkové, já vám to teda ještě jednou vysvětlím, ačkoli mě to nebetyčně otravuje a já nepochopím, jak někdo nemůže tak jednoduchou věc pochopit. Přesto – já jsem hodný strejda Jirka a mám pro své zakrslé občany jistoty a pochopení.” Kdysi jsem tyto jeho povzdechy zkoušela počítat, u desíti mě to přestalo bavit. Vedlo to zhruba tam, kam jeho řeči.

Co jsem se dnes dozvěděla? Že zkritizuje Klause, to se dalo čekat. Že ho označí za neevropského prezidenta, který svým odmítavým postojem vůči EU jde, osamocen, proti proudu veřejného mínění, jež je naopak Evropě nakloněno, taktéž. Obojí nám předložil již na několika talířích. Když mu moderátor odporoval tím, že Václava Klause považuje 70% obyvatel za dobrého prezidenta, jemně prohlásil, že tak už to s prezidenty chodí, že jejich podpora vychází jaksi mimochodem z jejich funkce. V tu chvíli jsem si nemohla nepředstavit na prezidentském stolci Paroubka. Inu, nevím, odkud by v jeho případě podpora vycházela. Že máme demokracii parlamentní, o tom žádná. Na místě Paroubkově bych si ovšem nebyla tak jistá, že slepý lid je vskutku pokaždé úplně slepý.

V závěru celé debaty mě ovšem pan politik uklidnil, když poté, co prezidentův tajemník Ladislav Jakl všechny Paroubkovy výroky dementoval, s bohorovým úsměvem prohlásil, že názor pana tajemníka ho nikterak neruší. Vskutku, teď mě snad jen mrzí, že příští neděli si budu muset (skrz krátký výlet do Francie) nechat ujít velký tóčo duel Paroubek versus Topolánek.

Post Navigation