Ráda bych se několika slovy vrátila k filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Vyvolal ve mně zvláštní pocity a teď se je znovu pokusím utřídit.

O co jde: Zestárlý bývalý milionář Jan Dítě je propuštěn z komunistického vězení a vydává se do pohraničních Sudet dělat cestáře. Vzpomíná na svůj dřívější život poťouchlého, snaživého číšníka, který se vypracoval a “vylízal” až k vlastnímu hotelu.

Ten film sám o sobě špatný není. Pamatujíc si ze svých raných dětských let několik černobílých scén Ostře sledovaných vlaků, které na mě tehdy zapůsobily tak hluboce, že je držím v paměti dodnes, jsem ale zřejmě očekávala mnohem mnohem víc.

Režisér Jiří Menzel, režisér takového formátu, stvořil film, jenž se sice může pochlubit krásnými momenty, které vybočují z plytkého rámce, naproti tomu ale tyto stojí v bahně podprůměrných vtipů, jejichž tupá pointa zamlžuje a naprosto znevažuje výslednou atmosféru filmu. V několika případech se uchýlil až ke “kameňáckému” humoru, tedy k humoru otřesné trilogie Troškových Kameňáků a to je podle mého názoru to poslední, co by takový film potřeboval. Je to laciné a hloupé a pro lidi, že ano.

Další věc, která mi vadila, byla určitá šablonovitost, sešněrovávajíc celý děj do jakési monotematické kazajky. Většina rozhovorů byla předem poměrně snadno odhadnutelná, stejně tak scény bez řečí, a dohromady jakoby pořád cosi chybělo. Cosi jako kvalitní tmel.

Co by ale jednoznačně zasloužilo vyzdvihnout, bylo herecké obsazení. V prvé řadě Martin Huba a jeho Skřivánek – vrchní v hotelu Paříž, hned za ním Josef Abrhám jako majitel hotelu a společně s nimi Oldřich Kaiser – Jan Dítě, představitel zestárlého hlavního hrdiny. Koncepce je ovšem taková, že poslední jmenovaný má prostoru jen velmi poskrovnu a většina času je věnována jeho mladší podivné verzi.

A co mě vyloženě zarazilo, byla právě jistá věta Oldřicha Kaisera, k níž se vrátím v některém z příštích článků.

Bohužel jsem nečetla literární předlohu, což se chystám v nejbližší době napravit. Pak snad budu schopná říct, jestli film přinesl něco nového – vlastního.