Skladiště Potaly překypovala nádhernými sochami, prastarými knihami a těmi nejkrásnějšími nástěnnými malbami s náboženskými náměty. Těch málo, skutečně jen pár západních lidí, kteří některé z nich spatřili, je považují za neslušné. Znázorňují mužský a ženský duch v těsném objetí, ale účel těchto vyobrazení je na hony vzdálen necudnosti a žádný Tibeťan by je nikdy za takové ani nepovažoval. Tyto dvě nahé postavy v objetí mají vyjadřovat extázi dostavující se při spojení Poznání a Správného života. Přiznávám se, že na mě padla nesmírná hrůza, když jsem poprvé zjistil, že křesťané jako svůj symbol uctívají ztýraného a ukřižovaného muže. Je to taková škoda, že máme všichni sklon posuzovat národy jiných zemí podle svých vlastních měřítek.

Dr. T. Lobsang Rampa

Před námi se objevila ohromná železná brána. Voják na stráži, obezřetně bránící svůj hrad. Nemilosrdný, vážný, plný ukrytých emocí. Opatrně jsme se rozhlédli a prošli otevřeným křídlem.

Nalevo od pěšiny zejí hluboké jámy porostlé trávou a lučními květinami. Jakoby zde před mnoha sty lety dopadlo cosi, co na tom místě zanechalo nesmrtelnou stopu, co se navždy otisklo do téhle půdy. Read More →

V rámci svého třídenního turné po Zlínském kraji zavítal 15. března letošního roku prezidentský pár také do Holešova. Co jsem si zapsala do deníčku:

Dneska jsme šli povinně – nepovinně na prezidenta. Ta nepovinnost spočívala v tom, že jsme mohli zůstat ve škole na matiku, pročež jsme se šli seznámit s hlavou státu. Bylo nás tolik, že jsme už cestou zablokovali dopravu. Náměstí – předešlého dne vyluxované – bylo pro jistotu uzavřeno úplně.

Sešla se půlka města, od dětiček základních škol, přes nás studenty až po pracující lid a několik seniorů. Chyběly jen transparenty. Na své ovečky dohlížela celá skvadra místní policie. Na pódiu postával zřejmě moderátor akce a každých pět minut nás ujišťoval o tom, že ta příští minuta už bude s velkým M. Byli jsme ovšem předem upozorněni, že prezident přijíždí přesně zpožděně, tedy nás moderátorovy řeči nevyváděly z míry. Zabrali jsme strategické místo vedle pána na vozíčku, kolem něhož se utvořil úctyhodně volný plac. Read More →

Za nenápadnými dveřmi se rozkládá solné království. Nízká místnost, jejíž strop podpírají kamenné sloupy podobné pravým krápníkům, je vyskládána krystaly rozmanitých tvarů. Některé jsou prosvíceny červenými světýlky. Pod nohama se převaluje slaná tříšť. V několika rozích přehlušují meditační hudbu bublající vodopádky. Pojďte se léčit!

Solná inhalační jeskyně, jedna z nejnovějších metod využití blahodárného účinku vzácných solí na lidský organismus, které bojují s celou řadou onemocnění, záněty horních cest dýchacích počínaje, záněty trávicího traktu konče, návštěvníkům slibuje zlepšení stavu již po několika procedurách. V propagačním letáku dokonce odvážně tvrdí, že “Jedna procedura je jako několikadenní pobyt u Mrtvého moře.” Léčebné účinky jsou založeny na vytvoření unikátního prostředí, jež na malém přesyceném prostoru nabídne celou paletu biogenních sloučenin, prvků a minerálních látek nezbytných pro správné fungování organismu. Zatímco budete nasávat, příjemná atmosféra se postará o relaxaci zhuntovaného nervového systému.

Zase jednou bude platit nesmrtelné Věř a víra tvá tě uzdraví. Naše nemoci, nemoci ducha, se po psychické stránce nakonec projeví i v těle. Tehdy se začíná léčit a léčba jako taková samozřejmě je schopná přinést dočasnou úlevu. Nedokáže ovšem léčit příčinu, nesprávný z některých vnitřních postojů. Pak může nastoupit solná jeskyně, kde máte možnost utřídit si své rozhárané postoje během stopadesátikorunové třičtvrtěhodiny přítmí.

Chvěje se ti hlas a ty se ze všech sil snažíš připodobnit jedné z těch nehybných postav na obrazu, do něhož by si tě přáli zasadit. Přesto — zůstáváš čistá.

“Ty na to máš!” Věřím ti, neumíš lhát. Já na to mám. Jako ty, jako my obě.

Zvoní a pak dlouho cinká.

Řeč ohraničená svými slovy je naším domovem. V okamžiku, kdy se nás dotkla, kdy nás uchopila, abychom se vpletli do jejího řádu, nás počala tvarovat a ukazovat nám kudy jít, jakým směrem hledět, jak vidět svět. Víme jak ho pojmenovat, slova, jež ho popisují, jsou nám důvěrně známá, jsou součástí naší přirozenosti a své myšlenky přerovnáváme do vyznačených slabik.

Řeč je nedokonalá ve své dokonalé univerzálnosti. Proměnlivý, živý mechanismus.

Jako děti jsme podlehli kouzlu, které nám od té doby věrně slouží. Není výsadou jedinců, je všech a stíny všech v sobě odráží. Roste s námi a vyvíjí se, rozdělená na myriádu nepatrných částí. Čím výš vyšplháme my, tím výš za námi půjde.

Démokritos kdysi řekl, že slovo je oděvem myšlenky. Já říkám, že slovo je možnost jak odhalit světu kousek sebe. Myšlenky můžeme obléci nebo můžeme nalézt ta pravá slova a ponechat je nahá.