Za nenápadnými dveřmi se rozkládá solné království. Nízká místnost, jejíž strop podpírají kamenné sloupy podobné pravým krápníkům, je vyskládána krystaly rozmanitých tvarů. Některé jsou prosvíceny červenými světýlky. Pod nohama se převaluje slaná tříšť. V několika rozích přehlušují meditační hudbu bublající vodopádky. Pojďte se léčit!

Solná inhalační jeskyně, jedna z nejnovějších metod využití blahodárného účinku vzácných solí na lidský organismus, které bojují s celou řadou onemocnění, záněty horních cest dýchacích počínaje, záněty trávicího traktu konče, návštěvníkům slibuje zlepšení stavu již po několika procedurách. V propagačním letáku dokonce odvážně tvrdí, že “Jedna procedura je jako několikadenní pobyt u Mrtvého moře.” Léčebné účinky jsou založeny na vytvoření unikátního prostředí, jež na malém přesyceném prostoru nabídne celou paletu biogenních sloučenin, prvků a minerálních látek nezbytných pro správné fungování organismu. Zatímco budete nasávat, příjemná atmosféra se postará o relaxaci zhuntovaného nervového systému.

Zase jednou bude platit nesmrtelné Věř a víra tvá tě uzdraví. Naše nemoci, nemoci ducha, se po psychické stránce nakonec projeví i v těle. Tehdy se začíná léčit a léčba jako taková samozřejmě je schopná přinést dočasnou úlevu. Nedokáže ovšem léčit příčinu, nesprávný z některých vnitřních postojů. Pak může nastoupit solná jeskyně, kde máte možnost utřídit si své rozhárané postoje během stopadesátikorunové třičtvrtěhodiny přítmí.

Chvěje se ti hlas a ty se ze všech sil snažíš připodobnit jedné z těch nehybných postav na obrazu, do něhož by si tě přáli zasadit. Přesto — zůstáváš čistá.

“Ty na to máš!” Věřím ti, neumíš lhát. Já na to mám. Jako ty, jako my obě.

Zvoní a pak dlouho cinká.

Řeč ohraničená svými slovy je naším domovem. V okamžiku, kdy se nás dotkla, kdy nás uchopila, abychom se vpletli do jejího řádu, nás počala tvarovat a ukazovat nám kudy jít, jakým směrem hledět, jak vidět svět. Víme jak ho pojmenovat, slova, jež ho popisují, jsou nám důvěrně známá, jsou součástí naší přirozenosti a své myšlenky přerovnáváme do vyznačených slabik.

Řeč je nedokonalá ve své dokonalé univerzálnosti. Proměnlivý, živý mechanismus.

Jako děti jsme podlehli kouzlu, které nám od té doby věrně slouží. Není výsadou jedinců, je všech a stíny všech v sobě odráží. Roste s námi a vyvíjí se, rozdělená na myriádu nepatrných částí. Čím výš vyšplháme my, tím výš za námi půjde.

Démokritos kdysi řekl, že slovo je oděvem myšlenky. Já říkám, že slovo je možnost jak odhalit světu kousek sebe. Myšlenky můžeme obléci nebo můžeme nalézt ta pravá slova a ponechat je nahá.