Měla jsem narozeniny a tajně jsem si přála ilustrátora, který by zakreslil do plánu těch devatenáct let. Jsem ve skluzu. Byť jsem již ve třetí třídě uzavřela první smlouvu (o věčném přátelství) a ve čtvrté vymyslela první tajné písmo ne nepodobné invalidním runám, potýkám se nyní s katastrofálním nedostatkem naplánovaných vzpomínek.

“Ty bláho, devatenáct, a já tě pořád bral jako malou holku,” řekl ten, jenž se ke mně od mých patnácti choval jako k dospělé. Společně s rodičkou mi tehdy uštědřili největší výchovnou lekci: ona, když beze slov odešla, on, když tiše zůstal. A rezignoval na svůj post. No a tak.

Kryje se mi český jazyk a literatura na fildě s žurnalistikou. Ne že bych podobné vzrušení nečekala. Ne že by to bylo dilema. Už se těším.