Posledních několik dní příliš nepíšu, protože prožívám nějaké hloupé, vypjaté období. Základy syrovosti pro pokročilé jsou na můj jemný bloček poněkud surové a na chytré myšlenky nezbývá mnoho času. Až mi přestanou říkat, že vypadám hrozně či sklesle, zlepší se to. Doufají.

Samé těžkosti. Jsem unavená. Zvracím. Začala jsem být zase náměsíčná. Při neustálém popocházení si člověk neodpočine právě nejlépe. A nejvíc mě zlobí, že si v tom spánku vždycky navléknu dvě různé ponožky.

Starostlivý rodič mi včera nabídl svou zázračnou ajurvédskou kávu bez kofeinu, která prý výborně pomáhá zbavovat trápení, a tak je mi teď přece jen o poznání líp, jelikož po ochutnávce už vím, že mi mohlo být významně hůř.

Kdyby vás během velmi krátkého časového úseku zničehonic naverbovali do všech myslitelných rolí a nezajímalo by je, že neumíte text, a kdybyste ještě navíc zjistili, že máte cizí parte a v rakvičce už je plno (šlehačky), taky byste bez rozumu vzali hlavu do hrsti, pořádně ji nafoukli, díru po krku zaškrtili, aby rozdováděný vzduch náhodou nepojal úmysl utéci, a jako balónek k obloze vypustili.

Radím vše provést uprostřed davu. Aby se nevědělo, kdo bezhlavý je teď oficiálně bez hlavy.