Aby se neposral, Velký Supí Suspenvizor! Závěrečný díl má sice jeden po druhém nahrnout do odstavců tři poslední dny brigády století, avšak nemůžu jinak než říci anachronicky rovnou, že dozorčí mě dnes přinutil dotazovat se nad kvótu, neboť jsem byla příliš rychlá!

Nyní ale zpět k přehledné chronologii. Čtvrtek ve mně našel perspektivního spojence na straně civilizační averze a konzumfobie, avšak na bojiště záhy vstoupilo dojetí a smířlivě se smísilo s nenávistným vřídlem, poněvadž jsem potkala nejhodnější paní učitelku z mateřské školy, která viděla slunce kolem mé hlavy od chvíle, co mě asi jako čtyřletou poprvé spatřila. Narazila jsem rovněž na přibližně stoletou učitelku zpěvu, jež mě tu a tam suplovala. Už dvacet let vypadá stejně. Koho by to náhodou zajímalo, mohu prozradit, že mezi regály jsem zahlédla i svou bývalou mladou regulérní učitelku zpěvu. Tu jsem ale ze svého oblíbeného místa u alkoholu ostentativně ignorovala, protože naše cesty se kdysi rozešly v temnotě nepochopení na chmurné křižovatce střežené krkavcem na chátrajícím rozcestníku.

Naproti tomu se mi srdíčko rozhořelo, když mě navštívila prusenovická výprava ve složení Jožinek, což je jediný rasista, kterého mám ráda, a jeho bratr Vojtík. Asi v jedné minutě mi vypověděli, co nového u nich na dědině, sdělili, kolik rodinných příslušníků mají rozbitých, ale dodali vzápětí, že z nich asi jen ten počítač vyhodí do hnoja. Nicméně vrchol dne nadešel až v těžkém odpoledni, kdy se do prodejny přihnal nezištný Jiřík jako málokdo hynoucí touhou rozprávět se mnou o svých nakupovacích zvyklostech a choutkách.

V pátek jsem se v děsu vytrhla ze snu, v němž jsem se krvavě hádala s nesmiřitelnou bývalou třídní učitelkou, zrovna ve chvíli, kdy jsem jí řekla, jak je smutné, že vidí v lidech vždycky jen to nejhorší. Ve slejváku hrozivém jsem se s entuziasmem přiřítila na plac. Zatímco ze mě pozvolna odkapávala voda, entuziasmus usychal mnohem…víc entuziasticky.

Prožila jsem světlé chvíle a stará setkání. Znovu dorazila ona nábožná stará dáma, tentokrát mě však naštěstí do kostela neposílala, jen mě jejíbůhvíproč stále zdravila “čau, bambíno”. Jiná stará dáma se rozhodla, že na mě vyblije všecku svou žluč, poněvadž chtěla k masu koupit salát a našla “něco, co se nedává ani zvířatům”. Lála na nelidské řetězce, které ve své bezohlednosti a krutosti zmasakrovaly ubohé snaživé soukromníky, odsoudily je plazit se bahnem existenční hrůzy a opuštěné zákazníky opakovaně znásilňují k hypernákupu sajrajtů. Plísnila mě a spílala pokroku, jakoby jí nějaký ten bestiální řetězec strčil geneticky modifikovanou mrkev přímo do zadku. Chtěla jsem podotknout, že paní asi ještě pamatuje ty časy, kdy krávy mluvily, ale byla jsem děsně reprezentativní a důstojná.

Mezi jinými zkusila jsem oslovit také čtenářku bulvárního tisku. To je specifický typ, který se vyznačuje tím, že ho pokaždé najdete u novin a časopisů. Vím, co si asi myslíte, a souhlasím, já také nemám ráda, když mě přerušují při čtení. Vždyť taky právě proto jsem ji nechala dočíst celý ten článek o odhaleném milenci. Nepočítala jsem ovšem s tím, že plánuje přečíst ten plátek celý, skandálek po skandálku. A dost možná byla tak zuřivá, protože na Nově viděla reportáž o podvodnících, kteří se snaží různými zákeřnými metodami vlichotit k ubohým důchodcům.

Sup chvíli opět dozoroval, pak se však odebral obrazit své rozlehlé panství, a tak se mi jedna z prodavaček mohla svěřit, že dotyčný dozorce zdá se jí převelice slizký. Celkově musím říci, že personál byl vesměs, nepočítám-li jogurtovou ženu, velmi přátelský.

V sobotu mě, jak už jsem avizovala v úvodu, sup strašlivě rozčílil. Narazila jsem však na řadu milých lidí táhnoucí se od majitelky jatek až k pánovi, co ve mně viděl ztracenou dceru.

Na závěr dodávám několik osobních poznatků. 😉

Zkazky o agresivních důchodcích jsou v mnoha případech strašidelně pravdivé.

Složitý dotazník s miliardou ověřovacích prvků připomínající osobní prověrku vyráběl nějaký úchyl, který své firmě provedl tak trošku medvědí službu, řekla bych, poněvadž řadu lidí znechutí tak, že utečou, a méně poctiví tazatelé zkrátka podvádějí, neboť je neváže loajalita ani počestnost.

Když jsem dotazovaný lid žádala, aby se zařadil do věkové kategorie podle nabídky, deset procent respondentů místo sebe zařazovalo mě. Mysleli si asi, že to je kvíz na závěr, za který jim bude v lahůdkách přiznán bonus. Inu ale, bylo to trošku trapné, když ukazovali na skupinu pod dvacet a já taktně znovu a znovu naznačovala, že mají skutečně zařadit sebe.

U všech podivínů, přes to přese všechno jsem neztratila víru v člověka, ba dokonce jsem iniciovala i několik vskutku příjemných okamžiků, kdy jsem zcela zbortila obranné zdi a vražedným úsměvem odzbrojila osazenstvo. 😎