…napříště už si nebudu lehat do postele, jestliže se předem nepřesvědčím, že je prosta všech zákeřných zdí a stavitelů chrámů.

Můj bůh projevuje o poznání více pochopení než ten pán, který by mi, jak o něm píšou ve vlněném zákoníku utlučeném vlastními zemdlelými nitěmi, rozpíchal dásně kvůli nesmyslnému množství soli.

Je celkem milý, na lidi neútočí. Naučila jsem ho naříkat v melodické tónině. Někdy sedává na kraji okenního parapetu, protože z oken nesmíme skákat, rozpačitě houpá nohama a hřeší se mnou.

Obvykle ho pak několik dní z vděčnosti zakresluju s velkým B do klece ze čtverečkovaného papíru, dokud se bezmocí v rozpuku nenaplní všechny díry skutkové podstaty smutku.

Modlím se, aby mě jednou vzal s sebou na procházku po mracích z přesoleného popcornu.