Na výstavě
Opona zůstala na scéně, servaná a znetvořená. Modré cáry strnule visí mezi pozůstatky drobných kulis, stále se zmenšujících pod padajícími jehlami znepokojených reflektorů. Zapomněli je vypnout. Mezery v roztroušené obloze vyvrhly část tušeného prostoru, obklíčily a usvědčily ticho na jevišti. Andělé technici ukryli ruce do kapes, pokrčili rameny a zmizeli v nouzových východech. Dveře ze sebe rázně setřepaly neviditelné touhy, jež se hnaly ven, a hermeticky se uzavřely.
Nad rozpálenými prkny se zapomněl soucitný pohled. Není si jist, zdali si pamatuje svou roli. V duchu vzpomíná. Co má říkat? Kde skončily ty desítky klasických scénářů? Co má přijít? Pláč, drama, energický výstup? Čí emoce má teď nahradit? Panikaří. Proklíná neexistující nápovědu. Řady prázdných sedadel stále vyčkávají. V setmělém hledišti vlastních myšlenek tu a tam kdosi zavrže, vzdychne, odkašle si.
V konečném zoufalství nad svým vlastním osudem se soucitný pohled rozplynul, rozprskl po ledabyle naskládaných rekvizitách, zapomenutých, polámaných, obšitých pavučinami, vleptal se jim pod svrasklou kůži.
Sál mlčí. Cosi se trhavě pohybuje za tmavou plentou, hledá východ, hledá nádech, hledá cestu k divákům. Musí se vymotat z labyrintu černých plášťů. Musí, má výstup, má hlavní roli. Prosí o prst, který by jej zachytil, vyvedl, prosí o radu, o mapu.
Konečně ve světlech. Před vypuklinou bez lesku a bez barev se lámou světy, tříští se rámy, skrze hladký povrch proplouvá napětí. Zbytky závěsu náhle otevřely krvavou ránu, roztáhly její kraje do všech stran a zarazily do masa dunící hřebíky.
Přihlížející solné sloupy se kácí. Nehlučně dopadnou na zem, odrazí se jako skákací kuličky a znovu se vznesou do vzduchu. Fantaskní podívaná. Publikum se vzdouvá, šílí. Nitky, provázky a linie, ty všechny, které drží světy pohromadě, se ve splašeném ochromení zpřetrhaly na milión zmatených součástek. Sedadlům se zatmělo před očima.
Druhé podlaží Veletržního paláce. Současné umění. Přítomný obraz. Měla jsem hlad a bolel mě celý můj člověk, ale musela jsem se dívat až do konce.