Je nabíledni, že se, dneškem počínaje, vrátil čas nezdolných nedělních večerů. Řady nabroušených tužek jsou doplněny, pastelky podle barev vyrovnány, pravítka slepena.

Viděla jsem nový rozvrh. Kdyby mi zbyly oči jen pro pláč, bývala bych plakala. Těch avizovaných nemnoho změn k lepšímu, jež podle útěšných zvěstí a mých tuze optimistických představ hodlaly nastat, se exportovalo do šťastnějších končin. Zůstalo nenápadné ticho po pěšině.

Teď už ale opět spořádaně nasávám pozitivní přístup. Bude hůř, protože vždycky může být hůř. Chci navíc učinit přesvědčené i přesvědčivé prohlášení, že se letos budu účastnit alespoň přijatelně valných akcí pořádaných školou, že si budu vést soustavné poznámky alespoň v maturitních předmětech a především budu více chodit do školy a méně kreslit po lavici.