Ultimátní hláška s potenciálem terminovat jakoukoli konverzaci se zrodila spontánně v posledním podchodu Hradu, když nějaký komunikativní mladík opodál vzdal své pokusy za chodu pochodu promlouvat se sveřepou hradní stráží, jež se stůj co stůj tvářila, jako že si nikdy nestahuje nic. Demonstrant Mácha stahování odmítl rovněž, nicméně jeho odpor byl jaksi existenciálnější, protože vycházel hlavně z toho, že si myslel, že se tady jedná o kalhoty, s čímž by jindy asi neměl problém, jenže ona byla tentokrát vážně zima.

Ačkoli když se ještě před pochodem podupávalo v klárovském holomrazu, svírala nás obruč ledového pekla o poznání mocněji. Až tak, že jsme v půlce odkřupali prolít si trakt horkou čokoládou, jež se posléze ukázala být nejdražší horkou čokoládou na světě, takže si zase budeme muset levně stáhnout pár filmů, abychom se šťastně navrátili do finanční rovnováhy. 😉

Kromě onoho čokoládového pití mi ovšem v puse zůstaly ještě jiné pachutě. Např. otázka, proč se někdo (pár tisíc) přihlásí k účasti a posléze nedorazí. Proč ti, co dorazí, tleskají víc “nezávislému publicistovi” s vizáží komunistického pohlavára, který se mentálně zasekl v devadesátých letech a který má potřebu své publikum urážet, než prostému inteligentnímu mluvčímu. A proč byla struktura reportáže o demonstraci docela stejná na ČT i na Nově…

Paradoxně a přesto všechno mi nakonec ale nezbývá než souhlasit s jistým panem producentem, který se pustil do boje s českým Uložto, když se rozhodl, že zlovolný server donutí zničit všechny kopie jeho velkofilmu, jenž se zove Kozí příběh. Dokonce bych si skoro jistě troufla zajít ještě dál, neboť taková ohavnost, jako je onen Kozí příběh, neměla být dle mého vůbec nikdy natočena. A pakliže už se tohle oplzlé neštěstí dalo do pohybu, je přinejmenším na místě či snad až jakousi elementární povinností producenta se schopností primitivní sebereflexe pokusit se třebas i vlastním tělem ucpat všechny díry, jimiž by kozí peklo mohlo proklouznout a zamořit dosud šťastně netknuté oblasti.

Tak. Nyní následuje zbytek skromného obrazového doprovodu, který jsem urvala v malých pauzách, kdy se můj teplomilý fotostroj nadechoval k dalším protestům proti výletování v takové kosně.

Nalevo vyhulený koblih, který v pravidelných intervalech vypouštěl do davu nějaký svůj slovní prd, napravo nejupřímnější mluvčí, který vznesl zásadní otázku: proč by se nemohl podělit s ostatními, když najde něco moc pěkného.

iKovboj

jeden z Guyů

A na závěr hostující pražský muflon a jeho ušatá podržvlajka. 🙂