Věnováno zbylým dvěma mušketýrům a Dagmar

Uhodil rozpuk. Abych udržela žádoucí tělesnou teplotu, skryla jsem se do sukně s velkými motivy přiměřeně roztoužených květů a vyšla z rodinného obydlí, které v odpolední záři apaticky regulovalo sociální teplo primární skupiny zde ubytovaných. Ztuhlý prorok médiolog byl zanechán upadnut na domácím pažitu, napospas rozmanitě rozverným hmyzům. Okřídlená a znepokojivě mnohonohá vidina ho znervóznila natolik, že šustivě úpěl v závanech přistoupivšího jara, což mi do rozbolavěné duše vnášelo zvláštní klid a mír.

Zatímco pes kálel do bělostných sasanek, chlemtal vodu z dočasných potoků, moudře hleděl do krajiny, dávil se právě spasenou trávou, případně předváděl své vrcholné číslo, kdy se v chodu zničehonic zarazil, pohledem obsáhl trajektorii Slunce, přičemž se mu v očích zazrcadlila nekonečnost nebeské nesmírnosti, za níž se dalo tušit všelicos, včetně vesmíru, zatvářil se krajně znechuceně a svalil se k zemi jako střelený bizon, stala jsem se pozvolna extenzí oslnivé, okovnadné krajiny, jež se mi vlichotila na sítnici. Byla jsem tak říkajíc znovuuchopena přírodou. Cudně a zároveň smyslně jsem ulehla ke kořenům.

Z opojení vlastní transcendencí mě vytrhl až zub potažený vzdouvající se mohutnou vrstvou slin, který se blyštil ve zcela nepatřičné blízkosti mého vylekaného obličeje a který při celkovém zaostření pokračoval ušlechtile osrstěnou hlavou. Zbožňováníhodné psí médium.