Nahé ráno. Prakticky holátko.

Po dvou vyčerpávajících dnech se ráno dopátralo jistých úseků pravdy. A zestárlo. Zneužili ho. Nejdřív ho uspali a pak probudili do proklaté tmy. Pod tíhou únavy zrádci přestali lhát. Alespoň se dušovali…a tak mu propíchali duši.

Vlastní zvrhlý mozek se pobavil na jeho účet, zatímco tělo sebou zmítalo, ale když se sen roztříštil, nešťastné ráno v pomačkaném tílku ukázněně přešlo bosýma nohama po střepech. Slily se v jedno veliké skleněné jezero a zaplavily příkopy pod očima (vyhloubené zatvrzelými sny a slaným deštěm). Ráno se schoulilo na práh od pokoje, kam se ještě nezabořilo zkoumavé světlo zvenčí, a snažilo se potlačit své nenáviděné nevolnosti.

Zase bylo úplně opuštěné. A nikomu to nemohlo říct. Stydělo se až k rané smrti před devátou.