Ti, kteří v noci nemůžou spát, mi vstupují do pozdních snů. Na kuchyňské lince po nich zůstává jen podnos vyprázdněných skleniček s načervenalým vzorkem dole, ve středu všech kolmých stěn, v něm utopené dny a zejména jejich dna.

Zatímco pomalu procitám, oni oblékají smuteční obelisk truchlící pro v noci zemřelé do banálního hedvábí. Aby tolik nebolelo, až ho postaví na další stráž, k bráně do světa náznaků.

Nové ráno si pěstuje skanzen včerejška. V každou celou se koná jedno prosluněné představení ze života. Vstupné dobrovolné a zábava je v ceně. Na každém záleží, jakou sumu obětuje pro pár perníkových srdcí od pouťového stánku.