Kulatý fialový, čtyři nevábně šedivé, dva želatinové střední velikosti…větší polykám jen s obtížemi.

V rozmezí hodnot, kde se teplota pohybovala, se mi všichni zjevovali poněkud rozostření, i když jejich různorodé rozvrhy s převážně volnými pátky dynamicky nabývaly reálných obrysů a vyplňovaly místa za stolem. Pružné kolonky. Prázdné čtverečky a tiché byty. Adresy kolejí. Které vedou do Irska a kde vás ubytují na dobu přechodnou?

Opřela jsem si čelo o studené okýnko a na prstech počítala účastníky. Dvacet ekologických sáčků naplněných až po okraj tekutým věkem. Rušila stejně hloupá muzika jako týden před maturitou. Někdo se zvlášť dojímal, někdo spěchal za muži v uniformě. Víc kuřáků, víc svátečních notoriků, víc barvy. Platím si půlku Havaje!

Vřelé hlavy rozlité do sklenic. A jedna překrásná flambovaná místo třešničky v zóně bez plánů, s vyhlídkami na opakovanou bolest žaludku.