…Vypadalo to, jako by všechna ta hřmotná a těžká těla sklesla bezvládně v horku a ležela nahromaděna na zemi, jen jejich hlasy se od nich oddělily jako plameny plazící se od tlustých voskových těl svící. Hlasy. Ano, hlasy. Hlasy beze slov, které náhle zazněly v tichu s tak silnou blažeností a tak vášnivou touhou, nebo, v hlasech dětí, s tak svěžím překvapením; zazněly v tichu? Ale tady nebylo ticho; po celou dobu omnibusy roztáčely svá kola a měnily rychlosti; město hučelo jako ohromné čínské krabičky z kované oceli, které se neustále jedna v druhé otáčejí; a přes to všechno ze všech sil křičely hlasy a okvětní lístky nesčetných květů vysílaly záblesky barev do vzduchu.

Tak popisuje Virginia Woolfová v jedné ze svých povídek ruch města z pohledu letního odpoledne ukrytého v Zahradách v Kew. Dnes ale nechci rozebírat její experimentální snahy. Z celého úryvku vypíchnu jediné slovo, které mě v ten okamžik, kdy mi prolezlo před rozespalýma očima, vzbudilo z mírné letargie, jaká se dostavuje s přílišnými slunečními paprsky.

Jde o ony omnibusy. Z kontextu textu lze poměrně snadno vydedukovat, že půjde nejspíš o zařízení podobná autobusům, jež roztáčí svá kola a mění rychlosti. Společný -bus mají pojmenování obě. Jak se ale zřejmě dřívější omnibus přerodil do své nové “auto podoby”?

Ve třicátých letech devatenáctého století zavedli v Paříži něco jako veřejnou dopravu – koně táhli vozy, jichž mohli prostí Pařížané využívat k přemisťování. Když se hledalo slovo, které by vhodně vystihovalo jejich účel, byl nadhozen latinský omnibus. Omnis znamená v latině každý nebo všechen, a protože se jedná o dvojvýchodné adjektivum třetí deklinace, jeho tvar dativu v plurálu je právě omnibus. Tedy všem. Bez rozdílu stavu.

Když byli koníci nahrazeni motory, razil se název automobileomnibus (to zase podle řeckého autos ? sám, samotný, samochod), jenomže ten připadal prostému lidu zbytečně komplikovaný a část mezi auto a bus vypouštěl tak dlouho, až ji vypustil docela. Praktičnost slova si postupně našla své obdivovatele po celém světě a tu – původně pouhou – koncovku zabral pro své potřeby sám mezinárodní jazyk.

PS: Dneska měl bus patnáct minut zpoždění.

25.5. Dneska nejel bus pro jistotu vůbec. Asi z toho tepla chytl infarkt.