Měl to být klidný večer se špendlíkovými hlavičkami, lovci trollů a létajícími ananasovými chocholy.

Avšak místo toho se dnes hrdinný Máchovzmužka sepral. (A to jsem dosud nezažila.)

Machoň se totiž dnes bil za mou čest s jistým zaškrceným parazitem, známým též jako entita “Honzík s provázkem”, jenž byl kdysi za temné apokalyptické noci, kdy se měsíc nad skládkou sjížděl lajnami hvězdného trusu, pokoutně sestaven z náhradních dílů skoro jistě biologického původu (beze sporu byl ale integrován také jeden plechem pobitý zapékací pekáč) a nahozen opakovanými údery do zad vedenými snahou přesvědčit skeptické tlačítko restart.

Tento chlapec, jehož lehčenou lebku pak Máchomuž polapil mezi svá mocná postcyklistická stehna stejně obětavě, jako když v roli epesního brankáře decimuje sprosté míče nepřátel, mě totiž tentokrát obtěžoval natolik, až mě přiměl vyjít ven z mentálního úkrytu skrz stěnu chladivého nadhledu, jenž mě v jeho blízkosti obvykle zahaluje jako ochranná poklice nad Bradavicemi (kterýžto autoefekt – McLuhan tomu říká autoamputace – bývá zčásti umožněn tím, že v okolí se ve stejnou chvíli vyskytuje zpravidla ještě někdo další, koho Honzík sere dokonce ještě víc ).

Nyní máme několik teorií, které by částečně mohly vysvětlit, proč že tento bezmezný idiot se společenskými mimikry bezmezného idiota tentokrát zamořil svět rozkládající se za hranicemi jeho trenýrek. Přirozeně se nabízí úvaha, že trpí tím, že jeho dobrý kamarád Karlík v posledních týdnech nevyjadřoval sdostatek zájmu o jeho úúú-spěchy se ženami. Tomu se ovšem nelze vůbec divit a Karlíkovo rozhodnutí je silně podporováno celou širokou obeznámenou obcí. Mně osobně se ale zdá jako pravděpodobnější teorie, jež vychází z předtuchy, že Honzík nesplnil několik posledních úkolů zadaných na klubu baličů, jehož členem se před nedávnem stal, a byl proto radou starších nadrženců podmínečně vyloučen. Pakliže bychom si představili, že statut vyloučení postoupí do fatálního stádia a Honzíkovi znovu nezbude nic jiného než osamělý život v ponurém bludišti světa tlustých stehen, museli bychom ho snad skoro politovat. Ale když si potom uvědomíme, že je to tentýž tvor, který jí ovoce programově jedině těsně předtím, než se oholí, aby ho to pak neštípalo, a který provádí cosi jako prostocviky těsně předtím, než se osprchuje, ačkoli se chce umýt, a ne cvičit, ale rád by, aby mu vyrašil aspoň nějaký ten neduživý pot, zase nás to jaksi přejde.

A navíc teď u Machoně smrdí rozmražená paštika!