Vymáčkli jsme se z koleje. Nejdřív jsme si vesele pomysleli, jestli tu ti policisté v útvarech typu “nenápadný hlouček na rohu” náhodou nečekají na pokyn k zatčení a předvedení naší kolejmatky. Ona by si to totiž možná zasloužila kvůli tomu, jak trestuhodně ignoruje některé své povinnosti, což opakovaně vede například k tomu, že z pisoárů voda padá, padá, padá, až nadšení studenti Katolické teologické fakulty urychleně otevírají nové kurzy chůze po vodě a s podporou strahovského architekta novice na telefonu začínají stavět Noemův koráb.

Jenomže, jak se ukázalo, nebyl to zásahový oddíl klapajících božích mlýnů, nýbrž standardní policejní příslušníci, kteří mezi procházkou a sluněním se v jarním světle dohlíželi na jakousi demonstraci.

Tak jsme šli blíž.

Abychom si prohlídli přítomné bytosti.

Na které se přijel podívat i Prima zadek.

Od ochotných anonymních chlapců v kotli jsme dostali tip na Fawkesovu masku za dvě stovky z Aukra.

Pak jsme ale poslechem zjistili, že pořadatelé (nikoli Piráti) jako dost plkaj’.

Takže nás zpětně trochu vyvedlo z míry, že si nás na začátku s organizátory kdosi spletl.

Ale přešli jsme to a radši se přenesli na vyšší úroveň mysli.

Ale protože psi začali být na celém podniku to nejzajímavější, rozhodli jsme se sešlost opustit.

A jít si vybírat houpacího koně, jak bylo původně v plánu.

A na cestě zpátky jsme ještě vlezli do srdce. Akorát už leckdo tam byl před námi.

A kde je naše svíčka, tati?