Dnes jsem se rozhodla, že by možná bylo záhodno nakoupit nějaké nutnosti na výlet do země galského kohouta. Nezbylo mi než vyrazit po dlouhé době do zdejšího města. Začala jsem v časných hodinách plná optimistického elánu. U nás ve městě je to například s oděvy poměrně prosté, vyskytuje se tu jeden slušný oblečený v oblečení obchod (jsem si myslela).

Nabídla mi (pro/pře/za)fundovaná slečna jakýsi hadřík, svítilo to na všechny světové i nesvětové strany jak vypraná cestářská vesta. Když chvilku pozorovala můj nakyslý výraz, vrhla na mě zničující pohled a pravila: “Vždyť jste mladá a mladí tohle musí nosit!” Opáčila jsem, že nechápu, proč by mladí museli skrze svůj věk nosit takové (škaredé) příšernosti. Načež se mnou slečna prodavačka přestala komunikovat (zřejmě jsem nevědomky zkritizovala její vkus). Jako správný nudný suchar jsem si šla nakoupit suchary do zdravé výživy, kde jsem objevila Krówky, karamely mého dětství. Tedy horečné nákupy, jež obvykle bytostně nesnáším, nedopadly tentokrát vůbec hořce, alébrž sladce jako chuť prvních vzpomínek.