Zabředli jsme do Společnosti nevolnosti a bylo nám na zvracení. Založila jsem třicátou stránku zavrženým padesátníkem, sbalila si svoji společnost pěti švestek a jela domů.

Okna zamořená sladkými hvězdami. Demonstrativní značka příslušnosti k všeobjímající sektě čokoládového království. Dveřníci napjatí, zdali snad tentokrát zvítězí nad životem mezi zvonkem a klikou. Rafinovaná slast šla na večeři s posledním ponocným. Tak se rodí krásno. Nebo prázdno. Z nažehlených rukávů.

Svařila jsem dvě deci poslední doby s citrónem, posadila rozlámanou existenci do křesla a jala se vyvolávat ducha svých krátkých vlasů. Hřebenu údivem vypadly všechny umělé zuby. Na dveře někdo zaškrábal. Pes toužící po blízkosti začenichal směrem k zrcadlu. Duch mi za jeho okrajem nechal číslo na svého bývalého kadeřníka, který se nadýchal líbezných výparů, když míchal nový odstín šťastné barvy a skonal v rajských bolestech.

Tout va bien! Zvolal stydlivý potenciál a utekl se schovat na záchod.