dalnice

Dny první: 12. – 14. 9. 2014

Pro vykreslení toho, jak se dokážou věci lavinovitě srát, když stojíte pod dostatečně vysokým kopcem, bych uvedla, že ještě v pátek v půl sedmé večer, kdy už jsme původně tak trochu plánovali mít polský nebo aspoň pohraniční vítr ve vlasech, jsme přebookovávali lístek na trajekt kvůli změně SPZky. V Česku už ale od šesti měli padla, takže jsme zkusili anglickou operátorku, která ke svému vlastnímu vzteku musela brát v potaz nultý poledník. Za pět minut osm jme v Alze ochmatávali vytipovanou navigaci, což byl z různých důvodů rovněž nečekaný bod programu, akorát že to, že mezi evropskými zeměmi v ní chybělo zrovna Finsko, jsme na rozdíl od přezíravého alzamana odmítli chápat jako “prostě demo do showroomu neasi, v krabici ze skladu budou mapy beztak komplet, jo a kdyby náhodou ne, dycky to můžete reklamovat, že jo”. Poněvadž takový luxus jsme že jo zrovna neměli a a poněvadž v Tallinnu bychom takovou navigaci mohli leda tak hodit baltským rybám na cestu do teplých krajin, za minutu osm jsme nakonec zaplatili navigaci úplně jinou, samozřejmě mnohem dražší, jejíž Velký bratr ale prokazatelně dohlížel i na Finsko (asi ruská produkce), a někdy v deset večer se z posledních sil konečně vysunuli z Prahy.

Read More →

Předevčírem muž s velkým M (jako Machoš, víme) definitivně prokázal, že je konečně připraven starat se o psa. To když se s nasazením vlastního života vrhnul do záchrany cizího psiska, které se šlo lehkomyslně koupat do rybníka, ale už nepromyslelo, jak dvakrát tak těžké vyleze ven přes vybetonovaný rantl. Bohužel mezi naší pozicí a úporně se držícím psem u hráze překáželo vydlážděné koryto potoka obrostlé slizkými řasami s nečekaně zákeřným pravým hákem, takže záchranáře z Prague Baywatch, který se potok, skorobosý, snažil překonat, sejmuly k zemi jak nic. Avšak svým statečným pádem za zrakveným loktem alespoň upoutal pozornost psích majitelů na druhém břehu, takže i tiše se topící pes se záhy dočkal pomoci.

V krátkodobém horizontu jsme to, co se na tom břehu stalo, pocítili především prostřednictvím kraťasů, jež si čichly k rybničnímu odéru a chtěly nám o tom vyprávět, avšak v dlouhodobějším výhledu bude mít toto hrdinství mnohem hlubší a zásadnější (a velmi pravděpodobně štěkající) konsekvence. :cool:

misto-cinu