A já pořád, proč jsem z toho čtení tak vystresovaná…
O sobotní noci mi dělá společnost Patočka, Heidegger a obligátní holub spící mezi holubinci na římse za oknem.
Holub aspoň nemá kecy.
Pořád mám pocit, že vězím v odstředivce.
A čím dýl to trvá…
…tím víc jsem odstředěná.
Neasi.
“Možná hned nevyhrajeme – což ale neznamená, že bychom nemohly – ale budeme to zkoušet a zkoušet a nakonec vyhrajeme.” Via naše taneční lektorka při bojovém proslovu. Tomu říkám dobrý plán. 😎
Mám brigádu. Mám svoji nejakčnější brigádu v životě a jako bagr s třemi nelítostnými rypadly rozšiřuji své křehké a spíš odtažité zkušenosti s prací s lidmi. Jsem takzvaný tereňák a přímý kontaktovač čili profivopruzník humanoid, který soustavně ruší lidi v jejich poklidu, a po celou dobu toho svědomitého výkonu si umiňuje, že do budoucna už bude brát jen práci skladníka, nejlíp skladníka rašeliny na odvrácené straně Islandu, kam páchnou jenom skřítci a ještě k tomu jsou přitom neviditelní. Mám brigádu a nejspíš mě to zabije. (Nebo mě dřív možná sežere dozorující manažer Velké kápo, který vypadá jak saň s knírkem.)
Zakouším různé hluboké zážitky a poznávám své domovské město ze stránek, které byste v knížce možná i radši přeskočili. S tím související pravdou je, že mým patrně nejzajímavějším respondentem byl velmi sympatický Dán, který nějakým řízením evropského osudu zabloudil až sem pod moravské hory. Avšak dýchá mu na otlačené dánské paty starší česká dáma, která se mě rozhodla opustit v polovině dotazování a mé úpěnlivé prosby o pokračování odrazila jak těžkooděnec ostrou poznámkou, že se jde MODLIT. Načež mi doporučila totéž a ještě mi vyčetla, že já do kostela určitě nechodím. Read More →