Před Černín jsme spolu s dalšími z tramvaje vystoupivšími dorazili ve chvíli, kdy Loreta akorát cukrovala tři hodiny. Do vpuštění posledního návštěvníka oficiálně zbývala ještě celá ležerní hodina. Jenže právě když jsme se chtěli spojit s koncem úctyhodné řady, cestu našemu davu zastoupila čirá esence nevoleného ovisačkovaného úředníka, která nás velmi rezolutně odesílala pryč s tím, že “zkusili jste to, ale letos už se dovnitř nedostanete, je to přesně vypočítaný, prostě se to nestihne, ale můžete se podívat aspoň do zahrady”, přičemž argumentovala velmi signifikantním postarším mužem v pruhovaném tričku a kraťasech na kšandách, který stál právě na konci, tedy opravdu těsně před námi, a kterého si úředník zvolil za figuru s titulem “tady ten pán je poslední a nikdo další neprojde dál, za to vám ručím”, což si agilní státní zaměstnanec hodlal pojistit tím, že sám postupoval s koncem fronty vpřed jak výstražný černý ocas.

Moji touhu dostat se dovnitř v tu chvíli vydatně posílila nasranost z tak arogantní prezentace moci a rozhodla jsem se, že z té fronty se prostě nehnu a dovnitř se dostanu, i kdybych měla úředníka srazit úderem pod koleno a tu visačku mu přeříznout. ;-) Read More →

Ultimátní hláška s potenciálem terminovat jakoukoli konverzaci se zrodila spontánně v posledním podchodu Hradu, když nějaký komunikativní mladík opodál vzdal své pokusy za chodu pochodu promlouvat se sveřepou hradní stráží, jež se stůj co stůj tvářila, jako že si nikdy nestahuje nic. Demonstrant Mácha stahování odmítl rovněž, nicméně jeho odpor byl jaksi existenciálnější, protože vycházel hlavně z toho, že si myslel, že se tady jedná o kalhoty, s čímž by jindy asi neměl problém, jenže ona byla tentokrát vážně zima.

Ačkoli když se ještě před pochodem podupávalo v klárovském holomrazu, svírala nás obruč ledového pekla o poznání mocněji. Až tak, že jsme v půlce odkřupali prolít si trakt horkou čokoládou, jež se posléze ukázala být nejdražší horkou čokoládou na světě, takže si zase budeme muset levně stáhnout pár filmů, abychom se šťastně navrátili do finanční rovnováhy. ;-)

Read More →

Prahou protekl její první teplý výstřik. Byli jsme při tom. Tak moc, až jsme se v jednu chvíli na hnisajícím rohu nachomýtli tak, že mezi námi a třicítkou opuštěných, leč hutně hrozících extremistů setrvávala jen klidná síla policie. A jakkoli jsem do té doby zůstávala na pozici zastřeného hyperhetero pozorovatele, když po mně jeden z těch zvířeckých ohyzdů, jenž vyhlížel jako zlé dvojče proděkana, hodil zblízka svoje očko, které podle provizorní oční analýzy a taky podle indicií z jeho řevu mělo sklivec napuštěný stoprocentní nenávistí, zasáhlo mě temné homo vědomí, že taková akce má spoustu různého smyslu. I když důležitější bylo, že to prostě bylo vesměs svébytně milé a že byla cítit radost. A dýmovnice teda. Fotodoku dole.