Prahou protekl její první teplý výstřik. Byli jsme při tom. Tak moc, až jsme se v jednu chvíli na hnisajícím rohu nachomýtli tak, že mezi námi a třicítkou opuštěných, leč hutně hrozících extremistů setrvávala jen klidná síla policie. A jakkoli jsem do té doby zůstávala na pozici zastřeného hyperhetero pozorovatele, když po mně jeden z těch zvířeckých ohyzdů, jenž vyhlížel jako zlé dvojče proděkana, hodil zblízka svoje očko, které podle provizorní oční analýzy a taky podle indicií z jeho řevu mělo sklivec napuštěný stoprocentní nenávistí, zasáhlo mě temné homo vědomí, že taková akce má spoustu různého smyslu. I když důležitější bylo, že to prostě bylo vesměs svébytně milé a že byla cítit radost. A dýmovnice teda. Fotodoku dole.

Ze slovníčku pojmů:

Aparát (přístroj): hračka simulující myšlení

Fotokamery jsou nástroje a nástroje jsou simulací tělesných orgánů…Fotokamery jsou simulací lidského oka…Simulace jsou zjednodušením svých originálů. Šíp nebo měsíční rakety jsou mnohem jednodušší než prst, fotokamera je mnohem jednodušší než oko.

Vilém Flusser

Zopakuj mi to do…oka!

Šťastný to dnešek! Poznenáhlu přibývá sem další ilustrace k jinému, však též patřičně hutnému psaní o fotografování. A dokud ten předmět neskončí, nebude to lepší. 😉

“Fotoaparáty provázejí rodinný život. (…) Skrze fotografie sestavuje každá rodina svou vlastní portrétní kroniku – přenosnou kolekci obrazů, jež svědčí o jejich spřízněnosti. Nezáleží na tom, jaká činnost je fotografována, jsou-li fotografie pořizovány a opatrovány s láskou.”

Susan Sontag

“Zprvu jsme si netroufali,” sděluje nám, “dlouho si prohlížet první obrázky, které zhotovil. Lekali jsme se jasnosti člověka a domnívali se, že malinké tvářičky postav na obrázku dokáží vidět nás samé. Tak ohromujícím způsobem působila na člověka neobyčejná jasnost a nezvyklá věrnost prvních dagguerotypií.”

Walter Benjamin

Školní seminář praktické fotožurnalistiky dospěl do vrcholně praktické fáze, kdy nám učitel nakázal, abychom zasunuli filmy do prastarých černých zázraků a pevnou rukou se prodrali do tvrdého jádra pravověrných fotografů.

Za tímto účelem jsem získala ze spřátelených pragenerací německý demokratický fotografický přístroj. Dnes vpodvečer v hájemství domova jsem nabyla touhy a odvahy film do něj vsunout. Nastudovala jsem k tomu různé příbuzné manuály, protože manuál k mému vypůjčenému fotoaparátu nebyl dosud zrestaurován, a měla jsem celkem optimismus v duši.

Vše se z kazety odvíjelo skvěle, než si vyklubaný film umanul, že přístroj zevnitř smrdí, a začal se kroutit, že se v něm prostírat nebude. Zachmuřila jsem se. Citlivý film rovněž potemněl.

Read More →